Lichotka a kompliment

21. března 2011 v 21:24 |  Zámyšlenky
Jak je to s těmito od sebe pár let vzdálenými sestrami? Nejsou dvojčata, to rozeznáme na první pohled. Je některá z nich pravdomluvnější? Má snad některá vyšší původ - jsa plodem záletu jejich matky lži s nějakým zchudlým baronem? Slovo lež je emočně silně zabarvené, odhlédněme od této stránky jinak příjemné věci.
Lichotka je na první pohled drobné, subtilní postavy. Je osobní a tváří se nevinně. O to muže být záludnější. Lichotka, i když je deminutivum, snadno v ní spatříme schovanou lichotu - tedy levárnu, lež. Lichotník se snaží osobě vetřít do přízně dost často s úmysly vedlejšími, hledajíc prospěch pro sebe sama. Lichotka je použita jako omamná látka, která oběť obluzuje a znejasňuje jí mysl v dalších aktech směřujících k lichotící osobě.
A teď se podívejme na kompliment, slovo kvalitního kabátu, vše na něm naznačuje vyšší třídu. Pátrání po předcích nás přivede k latinského complementum, což znamená doplněk. Kompliment je doplněk, brož, kterou připínáme na klopu člověku, o jehož přednostech jsme přesvědčeni. Ani zde nemůžeme jednoznačně vyloučit, že kompliment skládající má postranní úmysly. Existuje však vysoká pravděpodobnost, že dotyčný o svých přednostech ví. A tak muže lépe rozlišovat upřímnost sdělení.
Napříště jsem jedině pro komplimenty
 

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama