Sebemord a nemoc

21. března 2011 v 21:01 |  Zámyšlenky
Nastala zvláštní situace. Představte si člověka, který zoufalý nad svým životem, pohybuje se zmateně jako střelka na pólu. Doslova neví kudy kam. Láska mu připadá nesmyslná a duševně vyčerpávající, je nezaměstnatelný v pravém smyslu toho slova, i když měl dostatečně velkou cílevědomost na to, aby si ze systému dnešního vysokého školství odnesl dva diplomy.

S opravdovým nadšením se dokáže věnovat jen svému bláhovému umění a ničemu jinému. Takového člověka může od sebevražedných tendencí a myšlenek vytrhnout - a teď se budete divit - jedině ohrožené zdraví. Nietzsche v Ecce homo přiznává, že teprve na dně, v nejhorším stadiu nemoci se začal mobilizovat jeho vztah k životu, teprve tehdy mu začal přitakávat. Nemoc nastartovala samoléčebný proces...
Pokud vyhlídky nejsou černé, dá se očekávat, že dříve sebezničující vnitřní uragán posbírá ze dna poslední zbytky lásky k životu, vznese je do výše, rozfouká a naplní jimi celé tělo jako zlatým prachem nebo živou rosou.
Nemoc je rána palicí do choré mysli, nesmí být ale příliš silná, aby nešťastníka nepovalila.
 

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama