Orwellovo proroctví

8. května 2011 v 21:57 |  Společnost
Orwelův román 1984 je podivuhodně visionářský. Ke konstrukci světa Oceánie využil tento rodilý Bengálec vědomosti o diktátorských režimech a dotáhl jejich principy pomocí zapojení technických vymožeností až na samé hranice nelidskosti.

Román vznikl roku 1949 a je fascinující a zneklidňující zároveň pozorovat, jak se některé jevy zde popisované vyvíjejí v demokratickém systému jaksi samovolně.

Fakt současného směřování jazyka k jeho trivializaci, rozplizlosti a znejasnění pojmů se mi propojilo právě s románem 1984.
V něm se v oblasti zvané Oceánie realizuje autoritářský režim, v němž skupina lidí pracuje na vytváření tzv. newspeaku. V této verzi angličtiny, kterou má být nahrazena tzv. Oldenglish, se veškeré snahy upínají k maximálnímu zjednodušení, ořezání jazyka - tedy vyjadřovacích možností a myšlení lidí (např. vymazání slova špatný a nahrazení slovem nedobrý).

Co je znepokojivé, že v našem, nerománovém případě probíhá zaplevelování jazyka nezáměrně a samovolně. Téměř automatické přejímání anglických výrazů v obasti obchodu a informatiky, zavlečení podivně přeložených verzí cizojazyčných programů atd. není řízeno žádným orgánem, ale anonymní skupinou lidí - těch, kteří o správnosti jazyka často vědí mizivě málo. Leč! důsledky ve formě vznikajícího Bábelu sklízí celá společnost. Naneštěstí i instituce typu Ústavu pro jazyk český se dávno uchýlily do pozice pasivního pozorovatele, pouze zaznamenávají změny a přizpůsobují jim existující pravidla. Z tvrzení "Jazyk je živý organismus, jehož vývoj nelze zakonzervovat" se stalo dogma. Titíž lidé by mi doufám dali ale za pravdu, že do vývoje takového živého organismu jako je dítě se zasahování za účelem kultivace považuje za prospěšné. Proč tedy ne do jazyka?

Analogie současnosných jevů s Orwellovým románem se nejčastěji spatřují v zavádění systémů a technologií umožňujících sledování osob (kamerové systémy, sběr osobních dat prostřednictvím internetu, odposlouchávání telefonních hovorů atd.).

Mě na 1984 upoutala jiná věc: způsob manipulace s lidskou pamětí pomocí neustálého přepisování, opravování minulosti. Na plnění tohoto úkolu pracuje neustále velké množství lidí, kteří nedělají nic jiného, než že "opravují" staré údaje v novinách, knihách apod. Nakonec neexistuje žádná objektivní minulost než ta právě vymyšlená a hodící se - lidé jsou zpracováni metodou doublethinku (návyk nevěřit vlastním myšlenkám, svědomí, paměti), takže jejich paměť vlastně nezaznamenává žádnou historii, souvislost dějů a nejsou prakticky schopni myslet, nejsou schopni žádné akce ani odporu proti vládnoucí straně.
Naše média pracují oficiálně svobodně. Stačí ale špetka analytického nadhledu, abychom si všimli, že jejich výroba nezměrných kvant "informací" ve formě nerozpletitelného chumlu důležitého a banálního zahltí mysl čtenáře natolik, že ten při pravidelném sledování takového zpravodajství ví čím dál méně.
Zapláče, když bude chtít zjistit, jak dopadla ta která kauza protřásaná x měsíců na hlavních stránách tisku. (Taková Růžena Svobodová a její Diag Human, který každého občana ČR stál 1000 Kč, vyšuměl do ztracena.)
Bezoddeché klouzání od jedné senzace k druhé, aniž by bylo v zájmu médií skutečně něco zjistit, a zároveň olbřímí kumulace pseudoinformací způsobuje, že není nutné přepisovat historii, protože k pravdivé skutečnosti se nikdy nedostaneme. A vypadá to, že skoro nikoho ani nezajímá. Volný čas obyčejných lidí je příliš drahý na to, aby jej věnovali hlídání hlídacích psů demokracie a vládnoucí strana na ničem takovém taky zájem nemá.

Tak tedy ve svobodných zemích neblahé jevy hýbající současností, minulostí a myšlením lidí probíhají bez zneklidnění větší části společnosti, aniž by je kdo objednal a platil za ně, bez většího vzruchu a odporu.


 

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama