Svoboda tvorby aneb nevydařená roznožka

29. června 2011 v 22:20 |  Zámyšlenky
V nedávno vysílaném pořadu Jana Tůmy Vltavský poledník se absolventka pražské VŠUP a účastnice mezinárodního divadelního projektu v Mnichově, E. P., nadšeně vyjadřovala o tom, jak bylo krásné pohybovat se bez nějakých naučených schémat (volně tlumočeno).
Na projektu se podíleli neprofesionální tanečníci a své představení pak předváděli publiku. Přiznala, že z obecenstva cítila v některých chvílích útrpnost, odpor.

Současné umění je svobodou tvorby doslova paralizováno. Jakákoli řemeslné základy se pokládají za omezení. Ovšem v jakém smyslu? Může člověka, který je zabraný do nějaké činnosti, obtěžovat, omezovat, že se naučí něco, co mu pomůže v jeho další práci?
Nebo je bezbřehost uměleckého vyjádření míněna tak, že se příjemci sdělení dostane něčeho, o co by jinak byl ochuzen?

Na otázku číslo jedna lze odpovědět jednoznačně: ne. Metoda, postup, schéma, které se učí jako základ každého řemesla, dává umělci pravou svobodu - v případě, že je dost vynalézavý a pravidla se mu nestanou otrockým zákonem. Pak mohou vznikat jedinečná umělecká díla. Samozřejmě existují Bohem nadaní jedinci, kteří jsou onou příslovečnou výjimkou z pravidla, ale rozhodně jich není tolik, aby panovalo dnes všeobecně přijímané mínění, že kdokoli může vytvořit umělecké dílo bez jakéhokoli předchozího školení.
Při uměleckém výkonu se tvůrce často dostává do situací, kdy tzv. rutinu potřebuje, aby se o ní mohl opřít, odpíchnout se od ní jako skokan od země. Cvik, naučená gesta, pravidla perspektivy ve výtvarném umění a v hudbě základy harmonie, kontrapunktu a hudeních forem, propůjčují autorovi lehkost a jistotu, kterou laik bez těchto základů jednoduše nedosáhne. Mohou mu být zábradlím, kterého se poslušně přidržuje, a nebo něčím, vůči čemu se bude vymezovat.
Netrénovaný tanečník, který v daný okamžik chce udělat roznožku, nemůže, tělo ho neposlechne. Je omezen tím, že nepodstoupil sérii tréninků, kde by si pozici nacvičil.

Na tomto příkladu můžeme ihned ilustrovat i odpověď na otázku druhou. Tanečník zaseknutý při roznožce na půl cesty může divákovi poskytnout určitý zážitek, ale pravděpodobně si s tím nevystačí dlouho.
Zážitek sice záleží na povaze diváka samotného, přece si však troufnu říct, že se raději bude chodit dívat na tanec, kde taková nezdařená roznožka bude moci být dána do kontrastu s bezchybným provedením tohoto cviku. Jednoduše proto, že široké spektrum výrazových prostředků je více obohacující.

Nezdar se může vydávat za účel, ale to, zda tomu uvěříme, záleží jen na našem vhledu a ostrovtipu.
 

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama