Nic tak nepřivádí k slzám, jako když se někdo ohání vyčtenými moudry a pronáší je s vehemencí a důležitostí, jako by na ně právě sám přišel a přitom není schopen se jimi opravdu řídit. (Schopnost zapamatovat si je považuje za dostatečný důvod k částečnému přivlastnění.)
Musím vám uvést jeden zvláštní případ- případ člověka, který se v -nácti bouřil proti autoritám (jde o věk, kdy se bouření se ještě toleruje, ba dokonce je v jistém směru i žádoucí) tak důkladně, že dobrovolně odešel ze školy před závěrečnými zkouškami. Obdivuhodné? Hloupé?
Poslechněte, jak to bylo dál. Dotyčný se nemohl uchytit, nakonec se však dostal až na místo prodejce aut. Byl na to náležitě pyšný. Práce ho bavila, plnil prodejní kvóty, dokonce soupeřil v tom středně malém městě s prodejností s městy mnohem většími.
Jak ale toto zaměstnání souviselo s jeho vypjatými morálními zásadami čerpajícími z nádrže východního omudra a buddhistického učení na jedné a radikálního křesťanství P. Chelčického na druhé straně? Ale především, jak se vykonávání této práce srovnávalo s jeho předchozím odmítáním autorit? Dle biblického "Buďte obezřetní jako hadi a bezelstní jako holubice!je prý nutné se chovat v džungli kapitalistického světa. Tzn. předstírat, že jsme přijali ideály a hodnoty jako peníze, kariéra atd., ale v nitru být věren svým hodnotám.
Kolik prostoru zbývá člověku pro realizaci jeho nitra, když předstírá na plný úvazek?
Dotyčný si namlouvá být mimo vřavu kapitalistické adorace mamonu, rostoucí prodejnosti atd., ale ve skutečnosti plyne s proudem a z tohoto proudu pije.
Snad jde jen o nějakou variantu komunistického: podvolit se činy a myslet si své (avšak být tímto rozporem již naleptán). Nebo jde čistě o zdání.
Slavoj Žižek v eseji Vyhlídky radikální politiky dnes píše: "..."západní buddhistický" meditativní postoj je bezpochyby tím nejefektivnějším způsobem, jak zůstat součástí kapitalistické dynamiky a zároveň si uchovat zdání zdravého rozumu."
a dál jej označuje jako fetiš - "nositele lži, která nám dovoluje vyrovnat se s nesnesitelnou pravdou".
Pokud člověk z vyprávění prohlásí:"To jsem to s tou karmou nějak skvěle vybalancoval, že můžu dělat tuhle práci", tak jej dle kritérií Žižka můžeme označit za fetišistu.
Jistě existují lidé, kteří dělají jedno a myslí si druhé, ale pokud nejde jen o pózu, tak platí za tuto rozpolcenost daň (skepsí, malomyslností, depresí).