na Blog.cz

Těžko tomu uvěřit, ale přesně tento nápis někdo vyvedl na modlitebnu či shromaždiště dané církve. Nejen církev je dnes pro každého. Ještě před církví byla pro každého půjčka, postava, matematika, zážitky, počítač, slovem tisíce myslitelných služeb a zboží. Universální heslo slibující všechno pro všechny [za peníze]. Dotyčný nápaditý tvůrce hesla pro církev necítil nejen nevhodnost recyklace otřepaného reklamního sloganu, ale ani jeho nepravdivost (žádná církev nikdy nebyla a nebude pro všechny - stejně tak jako všemožné zboží a služby).


O den dříve jsem v jiném městě narazila na podobný případ;na domě stálo Skauting pro život. Proč pro život? Okamžitě se mi vybavilo, že toto spojení používala jistá banka.


Znepokojivé, že už i církve a skauti se snaží přizpůsobovat době i tím, že používají "moderní jazyk" - pseudojazyk reklamy. Anebo mají dotyční reklamní hesla vrytá do svých mozků nesmazatelněji než měli jejich předci vryto desatero Božích přikázání a otčenáš, a jinak se vyjadřovat (a myslet) nedokáží.

Je poměrně zajímavé pozorovat změny v chování lidí ve vypjatých situacích.

Studenti před zkouškou, účetní při uzávěrce a jiní, všichni procházejí podobnou náladovou metamorfózou způsobenou adrenalinem.

Jedná-li se o jasnou a zabezpečenou činnost (například tandemový seskok z letadla se zkušeným instruktorem), tak krátkodobý nával adrenalinu vyvolá příjemné prožitky. V případech, že zažíváme stres v nejisté situaci (viz příklady zmíněné výše), bude se nálada měnit podle více faktorů: čas, očekávání, únava.

Lidé se stávají labilními. Adrenalin zvyšuje agresivitu a podrážděnost, takže člověk snadněji vybuchuje zlostí, ale i smíchem. Mysl napjatá jako tětiva sama hledá humorné momenty, jen aby si hurónským řehotem tělo ulevilo.

Pracovní stres má většinou dlouhodobější charakter než zkouška a lidé se snaží uvolnit vtipkováním, často se sexuálním podtextem, někdy i fyzickým kontaktem. Pokud napětí nepolevuje (např. práce nepostupuje tak rychle, jak by měla), může všeobecná naštvanost a frustrace vyhřeznout v projevech šikany některého člena kolektivu.

Humor a násilí - dva ventily; fungují oba, každý v jiné situaci.

Nic tak nepřivádí k slzám, jako když se někdo ohání vyčtenými moudry a pronáší je s vehemencí a důležitostí, jako by na ně právě sám přišel a přitom není schopen se jimi opravdu řídit. (Schopnost zapamatovat si je považuje za dostatečný důvod k částečnému přivlastnění.)

Musím vám uvést jeden zvláštní případ- případ člověka, který se v -nácti bouřil proti autoritám (jde o věk, kdy se bouření se ještě toleruje, ba dokonce je v jistém směru i žádoucí) tak důkladně, že dobrovolně odešel ze školy před závěrečnými zkouškami. Obdivuhodné? Hloupé?

Poslechněte, jak to bylo dál. Dotyčný se nemohl uchytit, nakonec se však dostal až na místo prodejce aut. Byl na to náležitě pyšný. Práce ho bavila, plnil prodejní kvóty, dokonce soupeřil v tom středně malém městě s prodejností s městy mnohem většími.

Jak ale toto zaměstnání souviselo s jeho vypjatými morálními zásadami čerpajícími z nádrže východního omudra a buddhistického učení na jedné a radikálního křesťanství P. Chelčického na druhé straně? Ale především, jak se vykonávání této práce srovnávalo s jeho předchozím odmítáním autorit? Dle biblického "Buďte obezřetní jako hadi a bezelstní jako holubice!je prý nutné se chovat v džungli kapitalistického světa. Tzn. předstírat, že jsme přijali ideály a hodnoty jako peníze, kariéra atd., ale v nitru být věren svým hodnotám.

Kolik prostoru zbývá člověku pro realizaci jeho nitra, když předstírá na plný úvazek?

Dotyčný si namlouvá být mimo vřavu kapitalistické adorace mamonu, rostoucí prodejnosti atd., ale ve skutečnosti plyne s proudem a z tohoto proudu pije.

Snad jde jen o nějakou variantu komunistického: podvolit se činy a myslet si své (avšak být tímto rozporem již naleptán). Nebo jde čistě o zdání.

Slavoj Žižek v eseji Vyhlídky radikální politiky dnes píše: "..."západní buddhistický" meditativní postoj je bezpochyby tím nejefektivnějším způsobem, jak zůstat součástí kapitalistické dynamiky a zároveň si uchovat zdání zdravého rozumu."

a dál jej označuje jako fetiš - "nositele lži, která nám dovoluje vyrovnat se s nesnesitelnou pravdou".

Pokud člověk z vyprávění prohlásí:"To jsem to s tou karmou nějak skvěle vybalancoval, že můžu dělat tuhle práci", tak jej dle kritérií Žižka můžeme označit za fetišistu.

Úvahy o smyslu života patří mezi nejneplodnější, avšak zároveň mezi nejzávažnější a v některých životních fázích i mezi nejdotěrnější. Mnozí úspěšně utíkají celý život a tato otázka je dožene až na nemocničním lůžku či na smrtelné posteli.

Internetová diskuze na toto téma je krásným obrazem bezradnosti a pošetilosti všech zúčastněných. "Pro mne je smyslem života to, že v něm vidím smysl." zní odpověď jedné vysokoškolačky. Navzdory nesmyslnosti toho výroku se jme popisovat či spíše opisovat svůj vztah k životu tisíckrát recyklovanými větami o "pozemském životě jako přechodovém stavu v nekonečném kole existence". Recyklovaná moudra o recyklaci těl a duší vhozených do kolotoče žití. Někoho taková představa evidentně naplňuje nadšením, jiné znechucením a pocitem ne-smyslu. Vnucuje se tu paralelní obraz křečka běžícího v kole - avšak.. údajně je tato hračka u křečků velmi oblíbená.

Teď ještě otázka, jestli by ji měli stejně rádi, kdyby z ní nemohli dle libosti ven.

Možné také je, že jistým lidem chybí v mozku nějaká součástka, která jim nedovoluje radovat se z tak krásných věcí jako je kolo-běh [forem a bytí] - zkrátka pro něj nemají smysl.