Duben 2012

Akademická nuda

27. dubna 2012 v 17:02 Výtvarné umění


V galerii Ars bude jsou momentálně vystaveny věci Petra Duba a fotky Zdeňka Porcala.
Název má poučný ráz: Je to prakticky spojený s tou věcí, kolem které se motáš.
Kolem čeho že se to motají oni dva pánové?
Petr Dub pokračuje v redefinování obrazu jako média, nosiče informací. Na všemožně upravené rámy natahuje plátno a pokrývá je barvou. Množství téhož v rozličných barevných a tvarových variantách. Na položenou otázku si musíme odpovědět sami, neboť tisková zpráva kurátorky Mariky Kupkové se zase motá kolem vzniku samotného názvu výstavy.

Dub jednoduše zkouší, co lze dělat s obrazem - médiem - jiného, než klasicky vytáhnout plátno a pokrýt jeho plochu barvou.
Odklonil od klasické malby, ale stále kolem ní krouží a z pozice akademika ji zkoumá.
Obraz už není obrazem, stává se objektem, v tomto případě přepečlivě vyvedeným, jehož zajímavost se ale vyčerpává po prvním zhlédnutí. A to tím spíš, pokud se návštěvník před časem stavil v brno-gallery.cz, kde byly vystaveny práce Jana Maartena Voskuila. Druhé překvapení se nekoná, v člověku se jen rozprostře pocit omrzení a nudy.


Porcalovi fotografie snadno zapadnou do dnešního fotografického mainstreamu fotek bez atmosféry a jak bychom řekli, středobodu zobrazovaného. Cítíme, že fotografie zobrazují jen jakýsi výsek, který by mohl začít a skončit v podstatě kdekoli.
Dokonalá optika nám udělá pěknou fotku. A tím to končí. Chybí pocit, že na fotce se něco děje, že oko autora prostřednictvím techniky zachytilo něco, co stojí za to, co obohatí pozorovatele, který v daný okamžik nebyl na stejném místě, nebo i kdyby byl, tak by mu tento pohled unikl.
Nepomůže tomu ani přidání jednoho stejného předmětu do záběru různých míst, v tomto případě na růžovo natřené laťky.



Petr Kvíčala jako krajinář

24. dubna 2012 v 21:38 Výtvarné umění
Petr Kvíčala představuje v Galerii Aspekt své Veduty: obrazy, kresby i akvarely a k tomu jednu nástěnnou malbu.
Veduty mají zachycovat panorama navštívených měst a krajin. Jsou mezi nimi i exotické destinace jako Dogon v Mali, bohužel inspirace z nich se do obrazů nijak nepromítla ani atmosférou, ani barvami. Skoro máme podezření, že autor certličky se jmény výletních cílů k obrazům přilepil dodatečně, aby v pozorovateli podnítil falešnou asociační hru. Což je okaté tím spíš, že jiné obrazy, v podstatě variace jednoho tématu, značí pouze čísly.
K vidění jsou i drobné práce ze skicáře - akvarely a drobné kresbičky. Možná malíř chtěl ukázat i intimnější část své tvorby, nebo snad chtěl sestoupit z piedestalu vysokého umění, z nějž na nás shlíží z obrazů zvíci stanových celt. Až na výjimky jde ale o práce průměrné a kontrast s geometrizujícími pracemi je až nepatřičný.

Kvíčala si vykračuje v nastoupené cestě geometrizující abstrakce, a nezdá se, že by se ji chystal opustit. Některé obrazy potěší vynalézavou geometrickou strukturou a barevnou skladbou, u jiných převažuje spíš dojem umného natěračství.
Výstava je jako svačina - trochu si pochutnáte, moc se nenajíte, ale vracet se pro nášup vám za tu cestu nestojí.

Výstava trvá do do 22. 5.

Cenzura stále živá

19. dubna 2012 v 20:13 Architektura a urbanismus

Cenzura je téma košaté, ale my se podíváme pouze na její segment - na cenzuru na internetu. A zcela konkrétně. (Zprávu mám z první ruky, ovšem ona osoba zůstane z pochopitelných důvodů utajena.)

Archiweb patří k předním českým webům o architektuře. Proto cezura, kterou jeho vedoucí osoby praktikují, je o to více nebezpečné.
Řeč je o jistém Vl. Hipperovi, jemuž jsou na archiwebu věnovány články k jeho autorským projektům vily v Hluboké (2010) a vily v Rudné (2011). Jako spoluautor je podepsán také u vily u Brna od Ivana Rullera (2008).
Pod články se objevily nepříliš lichotivé komentáře naznačující, že je zde vykrádána cizí práce - konkrétně vila u Brna je nápadně podobná Háskově vile v Jablonci nad Nisou od Heinricha Lauterbacha. Komentáře u článků zmizely a nelze je vkládat.
Urgence opětovného zpřístupnění komentářů zůstala bez odezvy.

Firma artVilla Vl. Hippera "čerpá inspiraci ve funkcionalismu". Stavby ale vyznívají jako špatný remake, který zdaleka nedosahuje kvalit svých předloh. Proč tento styl/lidi? archiweb podporuje?

Šéfredaktorem webu je Jan Kratochvíl, který vedle práce ve vlastním arch. ateliéru působí také jako pedagog na Fakultě architektury VUT v Brně.
Pan Kratochvíl má příliš mnoho způsobů, jak ovlivňovat tvář veřejného prostoru a je velmi nezdravé, že své moci zneužívá.
Zvlášť s ohledem na příslovečnou přísnost staveb u nás a nedostatku kvalitní alternativy je na tomto poli více než kdy jindy zapotřebí diskuze.

pro úplnost přídávám obrázky:

Vypovídací schopnost čísel

9. dubna 2012 v 21:22 Společnost


Převádět všechno na čísla patří k posedlostem moderního člověka. Ukazatel HDP a jeho růst se stal modlou, která se nyní skácela k zemi.
Už i dědci na ulici, poučení televizními diskusemi, pokyvují hlavami a volají: Nač potřebujeme mít pořád víc a víc!
Pravda, pravda, to rozhodně nepotřebujeme...


Když už jsme u velkých čísel, zastavme se u vládního dluhu.
V letech 2003-2007, kdy HDP rostl asi 4 až 7 % ročně, se dluh držel na úrovni kolem 28 % HDP. Nepřekvapí, že při propadu HDP v roce 2009 o necelých 5 % poskočila cifra vládního dluhu o necelých 6 procentních bodů. Dlužit totiž něco stojí.
Pokud vládní představitele v období růstu HDP stagnace úrovně zadlužení nezajímala, je tím více hodno opovržení, že tito nezodpovědní lidé dnes odírají všechny vespolek a nejvíce ty nejchudší a ještě se přitom tváří jako bojovníci za vlast (rozumějte za státní kasu).




V grafu je zajímavé pozorovat průběh křivek nezaměstnanosti a vývoje HDP. Nezaměstnanost nereaguje tak, jak bychom předpokládali, nýbrž se za vývojem HDP zpožďuje. Takže v roce 2004, kdy HDP vrostl o 4,7 %, se nezaměstnanost držela na 8,3 % (oproti minulému roku ještě o půl procentního bodu vzrostla).

Je hodno poznámky, že v loňském roce byla míra nezaměstnanosti 6,7%, což je třetí nejnižší hodnota za celé uplynulé desetiletí a také hodnota ležící pod průměrem celé EU. Postoj k nezaměstnaným se však změnil radikálně: ještě před pár lety by byly veřejné neplacené práce nepředstavitelné, dnes se vláda tváří, že nezaměstnaní jsou původem všeho zla (tzn. deficitu státního rozpočtu a skomírající produkce), takže je jen správné, když za trest budou pracovat zadarmo.
Nová sociální legislativa ČR v oblasti práce se dostává do střetu s Listinou základních práv EU - s článkem 1 o lidské důstojnosti Hlavy I. a do kolize se článkem 29 Hlavy II. a článkem 5 Hlavy I.


Ale zpět. Základní makroekonomické údaje nevypovídají nic o spokojenosti obyvatel, kvalitě života atd. Na tyto otázky přichází řeč jen při předvolebních show. Stejná hesla (vytváření nových pracovních příležitostí, ekonomický růst, udržitelný rozvoj) najdeme třeba i v Národním strategickém plánu rozvoje venkova ČR.


Ucelená vize, ale i představa, jak realizovat předvolební sliby neexistuje - ani není potřebí; politického cyklus je krátký a vláda i s poslaneckou sněmovnou se motají v neustálém kolotoči politických skandálů a nezbytných reforem (nerůznějších oblastí), takže na jiné není kdy. Slova reforma a krize vytvářejí atmosféru, v níž létají třísky za tichého přihlížení dotčených.


Jelikož se politici starají o velká čísla, starají se také o nejsnazší způsoby, jak jimi hýbat. Proto je jejich přístup hrubý a často nadělá víc škody než užitku. Kdyby se ptali, jak skutečně podpořit rozvoj drobného podnikání, živností, zemědělství atd., nemohli by se prokazovat okamžitým úspěchem, protože plody vytrvalé a poctivé práce se dostavují poznenáhlu. Radikální škrty na jedné straně a vytrvalé rozhazování na straně druhé jsou tím nejhorším způsobem, jak dosáhnout - čeho vlastně? Příznivých makroukazatelů.
Mluvit o rozhazování je rozhodně na místě, obrat "dostali dotaci a musí se utratit" je slyšet až příliš často. Nezřídka se jedná o skutečné vyhození peněz, protože tyto "nemohou" být jinak utraceny.


Na závěr jedno exemplum. Lesník má na starosti celkovou péči o les, mj. i plánování těžby dřeva. V lese se ale vyskytuje zřídka - v podmínkách hospodářského lesa sedí v kanceláři, kde od stolu plánuje co a jak, většinou přemýšlí nad ekonomickou stránkou podniku, čili nad těžbou. Musí splnit normy: nesmí překročit předepsanou vytěženou plochu a počet kubických metrů. Občas přiharcuje autem sprejem chvatně označit nějaký ten hektar porostu. Krom toho se z nehlídaného lesa ztrácí pichy dřevo, takže celkový stav vypadá neradostně. Na papíře ovšem budou ještě nějakých pár let čísla vypadat skvěle.
Ale co zdravotní stav stromů? Biodiversita? Kvalita a množství půdy?
Proč neskládá lesník účty i z tohoto? (Nejedná se o nic, co by odborník nedovedl posoudit.)
Holiny již neosazuje a nad úsporou za semenáčky si mne ruce. Taková péče však nemá s péčí řádného hospodáře nic společného a rovná se exploataci.


Obdobně národohospodáři vytěžují lidi a přírodu, aby se státní kase dobře vedlo. Stát či nestát? Stát pro lidi nebo lidi pro stát? Toť otázka...

Bouře a protesty

2. dubna 2012 v 15:50 Společnost
zmítají světem. Předvčerejší demonstrace proti kapitalismu ve Frankfurtu nakonec skončila bitkou, házení kamenů a plechovek barvy. Čtenáře zprávy sedícího v klidu svého domova napadne, že násilím nelze měnit svět k lepšímu. Ale je vytrvalé trmácení se mezi systémem vytyčenými mantinely správná cesta? Petice, pochody, články v novinách, soudní stížnosti... nejsou to všechno jen obezličky, které nás mají ukonejšit, umlčet a uvláčet?

Slavoj Žižek v eseji Postpolitický Denkverbot násilnosti tohoto typu vidí jako nezbytný důsledek potlačování zájmů partikulárních skupin, jež ovšem nejsou partkulární:



K udržování stávajícího pojetí světa slouží podle Bergera a Luckmanna (Sociální konstrukce reality) následující aparáty: terapie, alternace, potlačení, likvidace, zahrnutí, segregace.
Nositelé odlišného náhledu mohou být do stávajícího systému zahrnuti (drobné ústupky ve vymezeném teritoriu) nebo z něj vyřazeni (vězení), mohou být potlačeni (nejen ozbrojenými složkami) nebo zlikvidováni (nejen fyzicky); terapeutickým způsobem může být jejich postoj/chování shozen nějakou lékařskou diagnosou anebo jsou z diskuse vyřazeni poukazem na nekompetenci dotyčných vyjadřovat se k danému tématu.

Tyto metody byly jistě používány i v jiných systémech, než je kapitalismus. Situace je však jiná: obecná informovanost roste, moc většiny však zůstává přibližně stejná a je pouze formální. Prostřednictvím médií mohou být i velké masy ovládány k obrazu menšiny, protože pouze vládnoucí menšina dostává důstojný prostor k promluvě (nejen z hlediska času). S takové pozice je smetení opozičních názorů jako nereálných velmi snadné.
Výbuchy nevole se v tomto světle nejeví jako iracionální, ale jako důsledek dlouhodobého potlačování hlasu těch, se kterými se nejedná jako s plnohodnotnými partnery.