Prosinec 2012

Nový hlas

30. prosince 2012 v 12:00 Zámyšlenky

Mánie v objevování tzv. talentů neutuchá ani po několika letech jejich hledání - ty skutečné asi stále nebyly nalezeny.
Na jistém serveru, který bez oddychu přináší horké zprávy svým čtenářům, se objevila slovenská hvězdička, která přezpívala písničku jiné známé zpěvačky. Natočila se na video a strčila jej na TyTroubo.
Hlas a vizáž slečny tipuju na 30, dovídám se, že jí 15! Má dobrou angličtinu, umí se pohybovat, dokonale hrát dospělou, jsouc ještě napůl dítě.
I do podhůří slovenských Tater dosáhnou pařáty globální pakultury; houfy stejně se kroutících, stejně dospěle vypadajících a stejným způsobem zpívajících náctiletých princezen jsou nespočetné.
Vyslechla jsem a pak si našla v téže troubě mnohem starší song - od I. Přenosilové. Dýchlo na mě něco, co dívenka kopírující rihanny nemá - osobitost. Poloprofesionalita "klipu" mi v ten moment vůbec nevadila, dojmu ze zpěvu to neubrala nic.

Ať už se oné slovenské dívence zadaří protlačit se na pár minut do zorného pole roztržitého konzumenta globální pophudby, pravděpodobně v něm nezůstane dlouho - už v tento moment se rodí nová, ještě mladší konkurence...


Bohužel mají tyto kometky krátké životy, světu nechybí interpreti, napodobující se navzájem a přežvykující staré fláky stále dokola; světu chybí autoři a svéráz.

Jak si zaplatit prezidentské křeslo

28. prosince 2012 v 18:30 Společnost

Volba nového presidenta se blíží, vrcholí i boj o "kvalifikaci". Ten, kdo protlačil volbu prezidenta občany, si zase nejspíš přišel na nějaké drobné (ať už ve finanční podobě, nebo v podobě nasbíraných bodíků pro opětovné zvolení kamsi).
Kdo se z mediální řeže bude mít dobře? Média především, pronajímatelé reklamních ploch, reklamní agenti a grafici. Ano, i na běžné smrtelníky zbyly drobky - mohli si brigádně přivydělat sbíráním podpisů na petiční archy.

Není divu, že výběr je ubohý a zřejmě mi nezbude, než do urny vhodit prázdnou obálku.
Kdo má jen trochu slušnosti v těle a uvědomí si, jaké obludné kupčení tu probíhá už při samotném sbírání podpisů - kdo má víc, víc si zaplatí - nemá ani chuť si něčím takovým špinit ruce.
Proto tedy výkladní skříň s kandidáty vypadá tak jak vypadá: jako na střelnici.
Máme tu prototyp nonkonformního umělce, hospodského strýce hýřícího malmoty, seriózního až usedlého starého pána, ženu bojovnici, uhlazeného muže ve středních letech atd. Každý si přijde na své.

Tváře se míhají, názory se rozplývají v informačním šumu.

Škoda, že se nepodařilo kandidovat vědmě Lysoňkové; ta asi neměla peníze ani charakter, aby si zaplatila brigádníky na sběr podpisů...
Tak už to chodí, je mediálně pro- a rozvařené tváře, ti, co mají panty namazané kolomazí, mají šanci.

Jsem pro všeobecný bojkot voleb!


Na závěr pár slov
o vzpřímené chůzi od Ernsta Jandla

důstojnost
zástupců lidu
zakládá
důstojnost
lidu
(ne naopak)

chodíce
vzpřímeně
jsou si vědomi
své vzpřímené
chůze
jako obrovské vymoženosti

ostatní
nemyslící
nemohou jinak
než se pohybovat stejně

ti však
co po celý čas
na to myslí
mohli by kdykoliv
také jinak

Tradiční lidová kultura

25. prosince 2012 v 12:00 Společnost
Jelikož pocházím z oblasti, kde se tradiční lidová kultura uměle udržována při životě, mám k ní obojaký vztah. Samozřejmě mě přitahují písně a barvy oděvů, ale velmi se mi příčí, že se z dědictví předků dělá muzejní exponát a marketingový tahák pro turisty.

Tradiční lidová kultura je předváděna při nejrůznějších příležitostech jako chlouba, chlubíme se peřím našich předků, k čemuž jsme sami nepřidali nic a v takové podobě už ani nepřidáme.

TLK jako služka turistického ruchu - vyjímá se na fotkách v brožůrách i knihách - ale s životem současných lidí nemá nic společného. Kultura žitá se změnila na kulturu-zábavu.
(Marketingová masáž je natolik mocná, že se pak nelze divit představě některých lidí, že kupř. na Jižní Moravě se jen křepčí v krojích, ve sklepech popíjí víno a přikusuje k tomu tlačenka.)

Takřka všechno, s čím souvisel život většiny, co bylo jeho součástí, vzalo za své.
Koně ve dvoře, košulenky vyšívané, růže pod okénkem, děvčata v sukni červené, vínečko, štěpnice a role, rúbanice pole atd., atd.
Tento písňový aparát je jiný svět, který reprodukovaný jako turistická vábnička, je jaksi zneuctěn, vulgarizován.

Co tedy s ním? Byla by přece škoda, kdyby upadlo v zapomnění. Jenže mnohdy se na to žehrá, co je jednodušší, než takřka bezpracně reprodukovat tisíckrát reprodukované a nemuset vymýšlet nic nového. A suverénně to prohlašovat to za kulturu.
Současná lidová kultura je zcela jiná. A poslední dobou hodně degraduje - i takové kutilství se proměnilo na nákup komponent v Bauhausu/-maxu apod. Víc se spíš setkáváme s fenoménem zlidovění, kdy masa přebírá hotový produkt, sama už netvoří.
Tvorba obohacuje člověka vždy více, než pouhá konzumace. Jsem pro rozvoj nové lidové kultury, třeba z TLK vyrůlstající. Uvidíme, jestli se poměry změní a vůle ke spolupráci a tvůrčí nadšení umožní kupř. i v obci o 1200 obyvatelích vytvořit ochotnický divadelní soubor (co ještě zažila moje babička).


Les jako podnik

23. prosince 2012 v 21:45 Životní prostředí

Takže zase jeden neúspěšný pokus pohnout horou. Člověk by si mohl oči vyplakat. Dopis poslaný na Ministerstvo životního prostředí měl tento výsledek: dvoustránkovou odpověď, která spočívala v jednom velkém souhlasu, na závěr však přišlo:

"Lesy ČR, s. p., se od r. 2010 řídí tzv. "Dřevěnou knihou", která je koncepčním materiálem ministerstva zemědělství ČR. Cílem Dřevěné knihy je trvalá udržitelnost vysokých těžeb dříví a jeho dodávek pro dřevozpracující průmysl a maximalizace zisku."

Tedy´taky jsme pro, ale nemůžeme nic dělat,´odevzdanost hraničící s letargií.

Takže se tedy maximalizuje. Ale dlouho se maximalizátoři těšit s výnosů nebudou. Vysoké těžby nejsou udržitelné, pokud lesy chřadnou, což se děje. Článek nastiňující řešení, mj. i zmenšení rozsahu holin, je zde.
Jak z důvodu úbytku srážek, při současném růstu teplot, tak z důvodů jiných - kyselé deště a tím pádem růst kyselosti půd. Oslabené stromy pak snadno podléhají suchu a škůdcům.
Smutné je, že ačkoli jsou všude velmi snadno k sehnání nejrůznější materiály, které se snaží naznačit, jak se v takové situaci - situaci klimatické změny, klesající kvality půdy, atd. - chovat, neděje se vůbec nic. Naopak, chytráci maximalizující zisk mají opět navrch.


Na závěr gráfek, kde kromě růstu BZO (vývozu očištěný od dovozu) dřeva uvádím pro srovnání i BZO produkty zemědělství a myslivosti - zjednodušeně potraviny. Ty naopak musíme dovážet, abych hladem neumřeli.




Přitom ideální situace by měla být asi taková: BZO potravin lehce kladná - ideální případ, kdy půda uživí obyvatelstvo ČR a ještě se něco vyveze, naopak surové dřevo země s rozumnou obchodní politikou nikdy nevyvážejí, ale zhodnotí je další výrobou. Výhodné by tedy bylo spíše něco dřeva dovážet. Lehká "matematika", na kterou není potřeba VŠ.

Neschopnost se domluvit

9. prosince 2012 v 14:00 Společnost


Nedůvěra

Čím více komunikačních kanálů, tím obtížnější je domluvit se na nejtriviálnější věci.
A to i když nepočítám nejrůznější sociální sítě, skype, icq atd.
Potíž je právě v tom, že je jich tolik: jednou použijete ten, podruhé onen. Dotyčný neví, z které strany čekat přihrávku. Musel by být ve střehu pořád na několika frontách. Jednou se nedostanete k PC, podruhé se mu vybije telefon a už je na nesnáze zaděláno. Takže ne jen běžné nedorozumění, nepochopení a informační šumy, přibývají ještě obtíže s navázáním spojení. Samozřejmě čím více potíží, tím více ztraceného času (a většinou i peněz).

Další problém je v tom, že jednou řečené není bráno jako jasně dané. Považuji nejen za otravné, ale v jistém smyslu i za urážející, když po mně v nějaké důležité věci někdo požaduje několik potvrzení, že naše domluva platí, když mi dvacetkrát opakuje, "Jo, tak jsme domluvení", jako by tomu pořád sám něvěřil. Čím víc to opakuje, tím víc nabývám přesvědčení, že této domluvě nemohu věřit.
Copak by nestačilo, aby v případě, že by se vyskytla překážka, jednoduše dotyčný mobilizoval všechny možnosti, jak druhému sdělit, že nemůže splnit smluvené?

Jeden příklad: pokus o návštěvu bytové galerie

Celková bilance snahy podívat se na pár obrazů dopadla takto: cca 6 e-mailů, 1 telefonát, 1 SMS; počet viděných obrazů: 0. Celkově strávený čas domlouváním, zbytečným chozením na místo atd. - nepočítáno. Je řeč o dvou pokusech.
Zběsilé vyzvánění na zvonek nebylo k ničemu, nakonec mi přišel email, že prý jsem měla zavolat.
Jak jsem mohla vědět, že se mobil jednomu z nich nerozklinká na přednášce? Měla jsem bez obav volat?
V mých představách (ve starém světě), by ve smluvenou dobu někdo vyběhl před dům nebo vykoukl z okna a omluvil se, že zvonek asi správně nefunguje, ať jen jdu dál. Svět ztratil na bezprostřednosti, bez toho krámu na telefonování nic, ale s ním taky ne.
Jsem člověk minulých století...


Výmluva

Podobně jsem pochodila před časem. Myslela jsem si, že stavit se u někoho, zazvonit na zvonek a zjistit, jestli dotyčný není doma, je rychlý, klasický vesnický způsob, jak se k někomu dostat. Kdepak! Zvonění na zvonek je pasé - výmluva "Neslyšel jsem, měla jste zavolat." A ještě úškleb a poznámka ve smyslu, že žijeme v době mobilních telefonů.
Spíš bych řekla: v době, kdy výmluva a lež jsou legální nástroje, jak zacházet s druhými, slovo vstřícnost ztratilo úplně svou funci a význam.


Achich achich ach... Aby se všichni z těch mobilů nepotentočkovali.

Projev Daniela Landy alias Žita 44

8. prosince 2012 v 12:51 Společnost

Daniel Landa je úspěšný muž, nač sáhne, to se mu daří - hlavním faktorem úspěchu je u něj silná vůle a velké sebevědomí. Tím nechci popírat jeho nadání, to zas ne.
Projev, který proslovil na předávání Slavíků, byl veskrze agresivní, plný naštvanosti, ale proč vlastně? D. L. je naštvaný, že 20 let dělal šaška v showbusinessu - jak sám řekl, musel, má přece rodinu, děti...
K poznání, že k obživě v této branži je třeba se svým způsobem duševně prostituovat, lze dojít i bez toho, aniž by člověk kdy do oněch vod vstoupil. Mě tahle skutečnost docvakla poměrně brzy, asi tak ve 22.
Landa si to prý uvědomoval už dřív, ale"musel" se nějak živit. Každý musí.
Je smutné, když se lidé stávají rukojmími své rodiny a svých vysokých životních nároků především.

Pan D. L. se staví do role správňáka, ale proslýchá se, že stále pobírá honoráře z alb Orlíku - to by jako klaďas neměl.
Jeho touha změnit uměním svět a prozření, že je to nemožné, je přinejmenším opožděné; tato iluze mu vydržela celých 20 let.
I jeho obavy, že lidé masově volí levici, jsou liché, stačilo by si poslechnout povolané osoby, které tvrdí, že počet voličů levice se nezměnil, jen voliči pravice nešli k volbám. Kolik bouřlivých emocí by se tím uspořilo...

Ale kdyby každý alespoň tímto tempem dozrával a měnil dle zkušeností své názory, bylo by dobře.