Březen 2013

Nemilé setkání

18. března 2013 v 21:11 Společnost
Na internetu lze potkat nejrůznější exoty. Zatímco na ulici přijdete do styku zpravidla jen s jejich zevnějškem, zde vás oblaží tím, co se jim rodí v hlavě.

Ne, že by případ, který se chystám popsat, byl něčím výjimečný. Přesně zapadl do mých představ o způsobu myšlení určitého typu lidí. I když bych neměla být překvapena, přece jen, takhle narovinu řečeno, mě přibíjelo ke křeslu jako skoby. Vybrala jsem jen některé drahokamyz úst oné osoby (muž, podnikatel, 29 let, na jistém fóru se poohlížející po nějaké služce, ozdobě atd.)
Zde je tedy pár vět z jeho zlaté hlavy:

***
No a zoufalci.. Tak socky, nuly, to vyjde nastejno. Ale to nikdo nemusí brát osobně. Já takhle nazývám obecně všechny kolem, protože nikdo nedosáhl toho co já. A holky jsou zase -undy, -ubky, nadržený -rávy, v tom lepším případě. V tom horším ještě vyžraniny, prasnice apod.

Vzhled, postava, hadry, styl [případně přítelkyně] to všechno změním ke svý představě, takže jediný co bude potřeba je, aby neměla v palici vym-dáno, aby byla na úrovni a člověk se nemusel stydět když ze sebe někde ve společnosti vybleje nějakej nesmysl. Prostě to bude takovej zlatej přívěšek, ozdoba. Víc nepotřebuju. A nemusí bejt z nějaký zazobaný rodiny, právě naopak. Čím větší socka tím líp. Protože já jí z toho bahna, z tý ubohý spodiny vyzvednu do takový společnosti o který se jí ani nezdálo a ona bude nejen šťastná, ale i vděčná, ochotná a poslušná.
Pochopitelně předpokladem je že na svou minulost zapomene, protože nejsem ochotnej platit dluhy za jejího neschopnýho fotra, přestavět jejich prasomlejn na něco co aspoň trochu připomíná dům, ale hlavně si dělat ostudu s takovejma nulama.

Bohužel musím využívat veřejnou [saunu] a potit se s nějakejma sockama, ovšem až konečně ty debilove dostaví můj dům, budu mít kromě bazénů i vlastní saunu a potom to teprv bude relax.

Chodí ke mě občas taková bába, utře prach, vytře, vypere a tak a já jí dám tejdně litr. Bába má radost jako když našla poklad LOL Před vánocema jsem jí dal dvoulitr a babka zářila jako když vyhrála v loterii.

***

Učebnicový příklad sociopata, kterému se (přirozeně) po hmotné stránce velmi daří. Což není samo o sobě špatně, špatně je, že ve zdejší společnosti se nejvíc daří zejména takovým lidem - psychopatům a sociopatům, kteří s lidmi nakládají jako s věcmi a dívají se na ně jako na prostředky uspokojení svých potřeb.

Tak bychom mu mohli takto na dálku popřát mnoho štěstí při hledání poslušné -undičky, která bude hlavně držet hubu a krok, bude ignorovat svoji rodinu a známé a když bude potřeba, nechá se podle přání svého pána chirurgicky přičísnout.

Jak by zakončil buddhista: Šťastny ať jsou všechny bytosti.

Cit je obtížný jako kufr na cestách...

16. března 2013 v 19:56 Co se jinam nevešlo

[J. Trefulka, Veliká stavba]

Skoro zbytečné něco dodávat ke slovům Trefulkovým. Hmotné soužití (v jedné domácnosti) je takový obtížný kufr k neunesení. Tam, kde se smísí majetky, už nelze jen tak zavřít dveře, nelze spakovat ten kousek citu a kartáček na zuby a jít. Snad proto dnes lidé bydlí sami a spí společně a případné potomky si mezi sebou posílají jako poštovní balíky.

Kam se poděly? Na prach v kamnech shořely.

9. března 2013 v 23:54 Životní prostředí

Se smutkem pozoruji, jak se krajina kolem mění - k horšímu. Tam, kde ještě donedávna byly remízky a meze porostlé nejrůznějšími keři a neučesanými planými trnkami a ořechy, zeje dnes nic. Po zlodějích zbyde jen trocha pilin.
Topení je drahé a tak lidé "řeší" tento problém po svém. Kradou kde mohou, hlavně na místech, která zdánlivě nikomu nepatří a která si po letech zpět vzala příroda. Obyčejně jde o nevelké plochy, ale přesto nesmírně důležité, v již tak odlesněné a intenzivně zemědělsky využívané krajině, jakou Jižní Morava je.
Lidé bezhlavě mamoní, aniž by si uvědomili, jak mnoho škodí. Od takových nejen že nelze čekat, že někdy také sami něco pro přírodu udělají, že to co ukradli se budou snažit nějak přírodě vynahradit, spíš mám obavy, že až nebude co kácet, začnou krást druhým ploty, vytrhají parkety, zapálí krov.


Už na několika místech jsem našla celé skupiny stromů nařezaných po obvodě, nebo s vyžezaným z kmenu klínem. Kdo nejde blíž, pomyslí si, že stromy náhodou hromadně poschly a považuje pomalu ze dobrodince ty, kdo dokonají po čase své dílo.
V lese se zase hospodáři činí tak, že ve dvacet let starém porostu nenajdete kmínek silný deset centimetrů - jakmile náhodou některý trochu zesílí, okamžitě je označen a odstřelen. Stále chodíte houštím vypadajícím jako závoj dlouhých vertikálních nití.


Na Inspektorátu životního prostředí vládne paní Lhostejnost nakynutá do obludných rozměrů a v jiných institucích, které mají dbát na ŽP se rozmohla letora "máte pravdu, ale", "rádi bychom, ale" - jednoduše normalizační odevzdanost.

Peníze dělají lidi lepšími, už i jen jejich vidina

5. března 2013 v 21:03 Zámyšlenky



Víte, já bych vám rád pomohl, jenže nemůžu, už jsou tu jednou nějaká pravidla a nemohu je porušovat, to by potom nefungovalo (přeloženo: nechci pracovat za méně), snad mě chápete... Chápe, chápu, chápeme. Všichni musíme něco jíst, už je to na světě tak zařízené. Jen někdo si odírá ruce za 50, jiný za 500 a ti nejchytřejší za 1000 Kč za hodinu. Škoda, že to pánbu nezařídil lépe, kdybychom se živili např. trávou, byla by i města pěkně zelená, a jedni by se museli lopotit a jiní druhé okrádat.

Opět se potvrdilo, že lidé zpravidla rádi konají dobro, jen za to chtějí být dobře zaplaceni. Lépe řečeno, jsou to přece jen lidé a tak jako mýdlem omývají své svědomí přesvědčením, že pomáhat lidem jen tak si nemohou dovolit; možná až budou skutečně bohatí.
Ale jakmile cítí peníze,...

... okřejí i povahy jinak takřka nepřátelské a zatvrzelé, to byste viděli, jak jim oči nějak změknou, celkově jako by jejich srdce pokropil oživující vodou. Při nákupu nad 250 Kč nabídnou ctihodnému zákazníku sladkou kuličku z vlastní kuchyně.

Lidé jsou v podstatě dobří, jen má člověk někdy hluboko do kapsy, aby jejich dobrotu odhalil.