Duben 2013

Šité sochy Martina Skalického

25. dubna 2013 v 20:43 Výtvarné umění
Už nějaký týden se chystám vyzpívat chválu na Martina Skalického, jenže mi to nějak nevychází a výstava je zatím pryč. Ale můžete si počíhat a zajít na nějakou příští.
Jeho "šité" plastiky jsou dokonalé. V brněnské Galerii Ars byla hned u vstupu názorná ukázka šité "přelohy", tedy plastiky z látky ušité a vycpané vatou nebo čím. Ta, z jejíhož odlitku vznikne forma pro laminátový nebo epoxidový hotový odlitek. Škoda, že nebyl přidán popis procesu výroby a informace, kdo ony složitosti vlastně šije - protože ušít takovou plastiku musí být zapeklitě těžké.
Plastiky působí velice měkkce a lehce. Nejvíc mě nadchlo a rozesmálo Snímání z kříže - zaručeně jste takové zpracování stovky let zpracovávaného tématu neviděli.
Ukázky jsou zde.




Čínský socialistický realismus?

20. dubna 2013 v 0:26 Výtvarné umění
Výstava v brněnském Uměleckoprůmyslovém muzeu právě začala. Císařovskému ukrojili menšího díl výstavní plochy. Dostalo se na svěží akvarelový cyklus Poustevníci a několik vekoformátových pláten - na kterých se bohužel opět míhá srnčí, dokonce růžová. Proč se Císařovský v tak turbulentní době uchyluje k tomuto vyčpělému klišé?

Dovolím si tu malé extempore: v několik let starém Rozrazilu se K. Tučková ptá L. Pelclové, proč se pustila do zpodobování hřišť jednotlivých sportovních disciplín. Ta odpovídá: "Sport byl zrovna nějak v kurzu, tak jsem nechtěla zůstat pozadu..." Důvod proč dělat to samé, co ostatní, se vždycky najde, i když je to banální obava o zaostávání za kýmsi, či spíše davem ženoucím se někam.

Zpět k výstavě. Spojistost mezi Císařovským a čínským vystavujícím He Jinweiem se mi nepodařilo najít. Jisté je jen to, že Číňan sleduje zase jinou vlnu, která cloumá současným uměním - pro sebe ji nazývám fotografický (hyper)realismus. Jinwei zjevně přemalovává fotografie stylem připomínajícím techniku airbrush.
Jedna část obrazů jsou monumentální portréty dětí. Obličeje jsou namalovány z podhledu, pohled směřuje kamsi nahoru, kam divák nedohlédne.
POdobně postupuje i na obrazech dělníků (Jinwei se snaží upozornit na sociální problémy venkovanů pracujících ve městech jako levná a opovrhovaná síla).
Tento typ zobrazování se u nás etabloval v době rozpuku socrealismu - možná je to nemístná konotace, ale neodbytně se vtírá.
Návštěvník vzhlíží na obří portréty dětských obličejů, ale jejich pohledy se nemohou setkat. Možná se tím umělec snažil naznačit, že děti jsou před námy a nad námi, že jim patří budoucnost, které hledí vstříc. Ať už byl záměr umělce jakýkoli, obrazy vypadaly jako velké fotografie barevně pozměněné v PC.

Čím dál častěji mám dojem, že fotografie co do nápaditosti válcuje tradiční média.