Srpen 2013

Pozitivní myšlení jako nové náboženství

31. srpna 2013 v 10:34 Společnost
Pozizivně myslet se stalo módou, heslem. Myšlenka, sama o sobě zdravá, je v mnoha případech zneužita. A to tak, že klade všechnu tíži, všechnu zodpovědnost na jedince, umožňuje těm, kteří tvoří podmínky života jedince ve společnosti, aby si myli ruce, zbavili se tak jakékoli odpovědnosti, protože praví: Vše co je, vše co vás obklopuje, s čím se perete, pod čím trpíte atd., vše je výsledkem vašeho myšlení.

Uvažte tu absurditu. Tahle logika je výhodná pro mafii, která shora tahá za nitky. Překvapivě ji stejnou měrou milují stoupenci New Age, kteří si myslí, že stačí pozitivní myšlenía to přinese kýženou změnu celku k lepšímu, čili že pozitivní myšlenky promoří, celou společenskou pyramidu až na zahnívající vrchol. Vytváří to nádhernou symbiózu: nahoře Ti, co si v klidu mohou dělat svoji špinavou práci a dole ti, kteří nereptají a nadto se jim až příčí jakákoli akce, jakýkoli aktivní odpor, nebo čistě jen aktivismus jako takový (protože "věci se mění samovolně a .

Pozitivní myšlení v rukou stoupenců New Age proměňuje lidi na pasivní ovce, se kterými lze šibovat dle potřeby.

Ono vše není jen tak. Malé zamyšlení mě přivedlo na následující: stoupenci N. A. jsou lidé zlomení, cítí, že vlastní silou nic v mafií řízeném státě nic nezmohou, a tak uvěřili blábolům o tom, že proběhne jakási duchovní transformace (?) lidí v lepší bytosti a to za přispění bytostí, které už jsou ve vývoji dál (dosaďte si anděly, mimozemšťany, nebo co libo), všechno je "naplánováno" a "dobrý konec zaručen".

Je to prosté, stačí věřit a pozitivně myslet a ... zanedlouhou máte mozek na maděru. Stanou se z vás poloblázni, se kterými lze čistit zem.
Jen tak na okraj, ona transformace prý už probíhá; zuření mocných je to jen "důkaz posledníh záchvěvu".
Pro zachování zdravého úsudku doporučuju nevěřit a to žádnému náboženství, ani tomu, které navenek tak nevypadá - N. A. Protože jejich podstata je stejná: dělat z lidí poslušné ovečky. Ale o tom podrobněji jindy.

Bezpodmínečný základní příjem

29. srpna 2013 v 20:00 Společnost
Má každý člověk právo na život? Řekla bych, že nesporně ano. Jak se to ale slučuje se současnou situací, kdy stále většímu množství lidí se nedostává možnost, jak si opatřit prostředky k živobytí a zároveň je demontován sociální stát? Jediným argumentem, který má všem zašít ústa je schodek státního rozpočtu (vzniklý neustálým rozkrádáním výnosu daní) a nutnost šetřit a na úkor kultury, vzdělávání, zdravotnictví - shrnuto, životní úrovně a lidské důstojnosti.

Proto se v zemích EU objevila myšlenka, tzv. bezpodmínečného základního příjmu (dále jen BZP). Zatím je to vejce ještě ne ani snešené, teprve jej slepička v sobě utváří, ale dají-li mocnosti, nadějeme se ho. Záleží také na tom, jakou bude mít tato myšlenka podporu u lidí.

Takováto idea by totiž nutně znamenala překopat zásadně úplně vše, protože člověk by se dostal na první místo z posledního, na kterém je ve státě dnes.

Změna by musela být opravdu masívní, celý rozpočet by musel být rozložen na šroubky a pak od nuly znovu postaven. Možná by bylo potřeba změnit i formy vlastnictví, nebo začít prosazovat jiné, ne stále jen soukromé, které prospívá jednotlivcům a ne celku.

V současnosti se sice v ČR jistý produkt vyrábí (HDP), ale mnohem méně se ho zde spotřebovává (HND). Na vinně jsou daňové ráje a vlastnění celých sektorů (př. bankovnictví a pojišťovnictví) zahraničními firmami. V tom všem by musela být provedena změna.

Že by stát z BZP profitoval, si můžeme představit: nevznikaly by nezdravé sociální jevy jako sociální vyloučení, nepokoje, pozitivní diskriminace a xenofobie; lidé zbavení neustálého stresu ze ztráty zaměstnání by byli zdravější, napadají mě další, ale závisely by na komplexnosti změny.

Za myšlenku BZP se můžete postavit i vy:

TADY

Skutečná cena věcí

27. srpna 2013 v 21:18 Společnost

Také se vám zdá, že v obchodech je všechno zboží předražené? Mám pro vás jen jednu radu: pokud si to skutečně myslíte, nekupujte je.
Ono totiž skutečně předražené je. Vezměte v potaz, že v ceně zboží je zahrnut zisk výrobce, dodavatelských firem i obchodníka, mzdy prodavačů, nájem prodejny atd., atd. Kolik z ceny se dostane výrobci? Skoro nic, ti jsou v řetězci vlastně až poslední, ačkoli by měl být první.
Nejmenovaný psycholog a marketér říká:

Lidé si například většinou myslí, že slevy jsou skutečné, ale většina z nich je fiktivních.

Cena je stanovena odhadem podle toho, za kolik budou lidé ochotni zboží ještě koupit.
Pokud se budete při pohledu na reklamu a zboží lákavě vystavené ve výkladech sami sebe ptát: kolik jsem ochoten/-na za takové zboží dát? Potřebuji ho vůbec? Zjistíte, že zanedlouho budete proti reklamním masážím a nákupnímu šílenství zcela imunní, protože si nenecháte vnutit představu o ceně zboží, ale vytvoříte si vlastní a s tou budete srovnávat. Pokud by takto přemýšlela většina, obchodníci by chodili bosi.

Je lépe třikrát změřit, zda danou věc skutečně potřebuji, zda neexistují substituty, nebo jiné způsoby, jak ji záskat, než koupí. Dá to trochu času, ale vyplatí se. Což je dobrá zpráva pro Ty, kdo mají hluboho do kapsy. A když už není zbytí a věc musíte kupit, uvědomte si, kdo se z vašeho nákupu má dobře, jak dlouho vám věc vydrží, jestli ztratí na hodnotě nebo se bude dát po určité době znovu prodat.
Shánějte a hledejte, spousta věcí, které ostatní vyhazují, se dá ještě použít, nebo přetvořit v něco nového. A uvědomte si, že spoustu věcí si také můžete udělat/vyrobit sami.

Takto vytrénovaná imunita vůči reklamě, mediální masáži a obchodnickým praktikám se vám může hodit i v jiných oblastech života, však to zkuste.

Nádeník

23. srpna 2013 v 14:46 Jazykový koutek
...slovo obyčejně používáné pejorativně. Při čtení Runových haiku od Miroslava Černého jsem si uvědomila, pravou podstatu slova: člověk najímaný na práci na jeden den, příležitostně, podle potřeby.

Aniž si to uvědomujeme, čím dál více lidí dnes nádeničí, pracovní agentury využívají převisu nabídky práce a najímají lidi jen podle potřeby na pár dní, nebo třeba měsíců, říká se tomu "projekty". Většina lidí je ráda i za tyhle pohozené kosti a nádeničí s povděkem.

Peníze nebo život

19. srpna 2013 v 22:47 Zámyšlenky

Den nelze natáhnout; je to docela dávno, co jsme se rozhodli jej dělit na 24 hodin.
A jak praví ekonomická teorie, člověk směňuje volný čas za práci (mzdu) podle mezního užitku, tzn. že údajně srovnává, cenu volného času a výši mzdy za každou další odpracovanou hodinu.
Na teorie příliš nevěřím. Kdybyste ze zeptali obyčejného člověka, jestli takto někdy srovnával, akorát by na vás vykulil oči
.
Je to všechno trochu jinak. Lidi zkrátka chodí do práce, protože složenky jim do schrány chodí s pravidelností neotřesitelnou. Ale taky, a to vůbec není nepodstatné, nemají fantasii, nedokáží si představit, co by mohli dělat místo toho. Naučili se říkat a nakonec uvěřili tomu, že by se doma nudili. Nebo spíš tomu věřit touží. Pomiňme případy pracující chudiny, která nemá na výběr. U zbytku to v reálu znamená, že raději budou trčet v práci, než by se věnovali svým dětem, raději budou civět v práci do počítače, než by zahradničili atd.
Však by hned namítli, že si raději ty plodiny koupí, než by se vrtali v hlíně, že se jim to nevyplatí. To je většinou pravda, takže prodají raději svůj volný čas, místo aby žili. Vaření marmelády, procházku, hraní si s dětmi atd., rozmanitost života vymění za jedinou věc - práci.

Možná si ani neuvědomují, oč přicházejí: o dobrý pocit, že si něco vyrobili sami i o radost z tvoření; obě jsou k nezaplacení!

Vernisáž Daniela Balabána

10. srpna 2013 v 9:36 Výtvarné umění

Na vernisáži bylo natřísknuto, horda zvědavců a kosumentů prázdných řečí, milovníků událostí, plus, nepochyně, pár procent milovníků vína.
Mluvilo se a mluvilo, všichni přetékali slavnostností. Většina hltala to prázdno s plným zaujetím a ono jim zalepovalo mozek.
Novopečený ředitel Press byl připraven tak, jako by před výstavou pečlivě nastudoval nějaké brožurky k výstavě a pomocí manažerských gest rukou se doklopýtal na konec nicneříkajícího proslovu. Každopádně skvěle vypadal a dobře voněl, což mu, počítám, u diváků získalo ¾ úspěchu.
Pan Press neopomněl např. zdůraznit, že "Moravská galerie není nějaká neziskovka", čímž se snažil dodat na váze a pres(s)tiži ceně Michala Raného, v rámci níž se Balabánova výstava uskutečnila.
Nevím, co má Press proti neziskovkám, Moravská galerie je prý docela prodělečný podnik; snažil se posluchačům dát najevo, že autorita Moravské galerie je dostatečnou zárukou a co posvětí, to svaté jest, tedy i dílo páně Balabána.
Celkový dojem z nového ředitele je: člověk bažící po moci, ne příliš moudrý.

Teď už k výstavě. D. Balabán prodělal typickou kariéru současného umělce: vystudoval AVU (84) a poté (93) nastoupil coby asistent na tentýž ústav vyučovat.
Škoda, že neuvedli, co dělal v oné 9leté pauze. Letošním rokem získal profesuru a cenu M. Raného, samé skutečnosti potvrzující statut umělce.

Nevím, zda má smysl naříkat nad absencí vlastního stylu nebo unilou barevností (nevím proč, ale akademici milují šedou!). Procházka expozicí je takové listování obrazovými dějinami umění: Sobotka, středověk, surrealismus, zlatá 80., Svízel à la Boštík, Císařovský, Balthus...
Některé obrazy měly docela dobrý nápad, ale to zpracování...
Velmi mě rozesmutnil obraz, na němž se mladá dvojice drží za ruce: ona červené bikiny a bambulky, on kraťasy, oba sobolí parohy na hlavě - reklama na Vodafone malovaná přesně podle fotografie zpracované ve Photošopce. Dívenka měla kvůli rychlomalbě osekaná lýtka.

Jediné, co se mi líbilo, byla "Eva" (2012), měla v sobě závan něčeho živého.
A ještě něco, grafici se opravdu pochlapili, katalog se jim povedl.

Bratři Balabánovi si rozdělili úlohy, ale miláček Jan v dobývání nejvyšších uměleckých met svému staršímu bratru utekl do nedohledna.