Únor 2014

O komunistické minulosti i přítomnosti

18. února 2014 v 22:11 -> ODKAZY
Následující odkaz mi poslal známý a jsem za něj velmi ráda.


si můžete počíst, jak to bylo s oslavovanou Chartou, kdo se z ním měl dobře, jak se dřívější kolaboranti dostali k výnosným politickým funkcím. Ale dočtete se např. i o komunistickém koncentráku v Minkovicích.


Zrovna dnes se na nás z rozhlasu valily kecy o tom, jak se po světě Havlíkovi staví pomníčky, tzv. Havelpointy, udělali z toho předojemnou reportáž. V Praze má být taky jeden!
Člověk by z toho blil...


Čtěte i s komentáři!

Lesy ČR

13. února 2014 v 23:18 Životní prostředí

Tohle bude aktuální vždycky...

Fotka je takové memento: na vyfoceném místě se před nějakými časy pořádaly letní noci. Květnatá bučina není na mnoha místech republiky a nebude už ani zde. Po straně stály stromy staré minimálně 100 let, krásní staří velikáni, prostě taková moje srdcovka.

Před rokem se páni praštili přes kapsu, na místě lesní cesty postavili silnic širokou 5 metrů, samozřejmě i s "kanalyzací". Neváhali přikvačit i s válem, který vše pěkně udusal. Teď odvozu dřeva nic nebrání. Z lesa je dřevolom. Stavba silnice se musí rentovat.

V duchu jsem všechny ty nenažrance proklela, ale asi to nepomůže, jedině snad že by se domluvily samy stromy, jako v povídce A. E. van Vogta Les: jednotlivé stromy se dokázaly dorozumět pomocí kořenů, celý les byl jako jeden organismus a mozek zároveň. Když na planetě přistála raketa - cizorodé těleso - stromy skromáždily svými kořeny výbušnou látku a raketu vyhodily do vzduchu (zhruba řečeno, četla jsem to už dávno).

Nemám na to se přivazovat ke stromům jako někteří jiní na Šumavě - ta se ostatně stala skoro heslem, snad aby alespoň ještě na jednom místě republiky nějaký les zbyl. Za tento, oficiálně vyhlášený za Přírodní park, se nikdo nepere. Prostě přijde parta chlapů a za pár dní je vykradeno.
Nebýt tahle společnost chorá, nemohlo by přece být lidem jedno, co se děje pár metrů za jejich domem.

Další fotka ukazuje, že páni nelenili a meliorační práce provedli opravdu se vší rozmáchlostí.


Lesní cestička končí; na pravoboku trapně trčí cedule naučné stezky. Červený bod je tělo osoby, může posloužit jako měřítko.


Prosím o minutu ticha za padlé.

Rozhovor s Petrem Robejškem

7. února 2014 v 22:36 -> ODKAZY


O roli bank v EU, pozadí evropské integrace, vyčerpanosti globálního konsumního mechanismu a mnohém jiném - poslechuhodné!!!

„Máme se příliš dobře...“

2. února 2014 v 21:05 Společnost

Už ani nevím, kdy jsem poprvé uslyšela papouškovat toto moudro - Myslím, že se začalo šířit s příchodem ekonomické krize a po prohlášení některého z potentátů, že "Dobře už bylo."

Aniž by kdo analyzoval toto moudro byť na vlastní situaci, uvědomuje si, že by mohlo být i hůř. I lidé, kteří nikdy neměli auto a nejezdí na zahraniční dovolené, mají se svým životním standardem kam spadnout. Dost záleží na tom, s kým svůj životní standard srovnáváme - ze srovnání s průměrným Afričanem vycházíme velmi dobře. Srovnávat se s nejhorším není ale nikdy nikomu ku prospěchu. Důležité je si uvědomit, že spousta lidí se nemá tak dobře, jak by se mít mohla mít, kdyby všechno správně fungovalo.

Klesat je kam, nemusíme se ani ohlížet do zemí třetího světa, stačí se podívat do života našich předků. Moje babička pocházela z početné zemědělské rodiny. Na dětství nevzpomínala ráda, protože nebylo na co - na bídu člověk raději zapomene. Když jsem jí však přece jednou přemluvila, několika větami popsala, jak jako děti chodily v žentouru.

Rozhodně nepatřím k zastáncům přepychu, nedokážu ale pochopit, že někdo opěvá chudobu, spojuje si s ní bohatý duchovní život, představuje si, že lidi měli k sobě blíž, drželi víc spolu atd. Žít natěsnán v jedné místnosti s několika dalšími členy domácnosti, protože na vytápění několika místností nejsou prostředky, může být pravé peklo a nikoli požehnání.
Při bližším pohledu se rozpadne každá idylická fikce o pevném manželském svazku držícím pohromadě jen z příčin nepříznivých vnějších okolností. Je třeba oprostit se od fantasií malebné bídy, která se líhne v některých mozcích. Většina opěvatelů bukolických scén venkovského života nikdy chudobný život zemědělce nezakusila. Představovat si, že celodenní dřina na poli (kupř.) z člověka vymodeluje člověka lepšího, produchovnělého atd., je úplně scestná. (Např. za krize ve 30. letech, kdy první republika neměla žádný sociální systém, někteří lidé z nouze páchali sebevraždy.)

V knize Tři svícny za budoucnost prorokuje jeden Rus ČR budoucnost , že se vrátí ve svém vývoji do první republiky - energetické toky ropy budou nasměrovány z Ruska na přelidněnou Čínu a Indii a EU, která nás od počátku využívá jen jako vývozní místo svých produktů (na jejichž výrobu mimochodem přispíváme) a odpadků, se na nás taky vykašle.
Nedostatek fosilních paliv by nás skutečně mohl hodit o několik desetiletí v čase zpět.
Zásoby ropy a uhlí si nepřičarujeme, důležité je uvažovat v tomto směru tak, aby dopady takového nedostatku byly co nejmenší. Jestliže již teď jsou rozpočty některých rodin napnuté, s rostoucími cenami energií se dá očekávat jejich kolaps, přibývání bezdomovectví a chudoby.

Vláda by měla neprodleně začít
* podporovat malé a střední podniky (zatím tak činí jen slovy v předvolební kampani);
* chránit domácí výrobce před levnými dovozy zboží všeho druhu - zvláště ze zemí, která podobnými opatřeními chrání svoji ekonomiku (př. Čína);
* podporovat výstavbu sociálního, nízkoenergetického bydlení;
* zaměřit se na zemědělskou výrobu, lesní hospodářství a vodohospodářství - potravinová soběstačnost je možná iluze, ale rezignovat na ni úplně se rovná národní sebevraždě.

Problém je ten, že volení zástupci nemají zájem na "péči řádného hospodáře", protože pozitiva ani negativa jejich (ne)činnosti se jich nedotýkají. Ve starém Řecku se volení zástupci po skončení volebního období museli zpovídat ze svých činů - nemohli bychom zavést taky něco podobného? A pokud by "prověrkou" neprošli, zabavit všechen majetek, ke kterému během svého funkčního období přišli.
Zatím jen přihlížíme tomu, že pár podplacených jedinců vytváří zákony na míru (nejen exekutorským) firmám. Stát vnímají nejspíš jako firmu, kterou je možné vytunelovat a to tak, aby si po provedení špinavé práce mohli žít z renty nejlépe i s generací jejich potomků. Dívat se dál jde zcela mimo jejich uvažování. Ti se skutečně mají až příliš dobře...


Je smutné konstatovat, že demokracie selhává. Ani s předchozími zřízeními to nebylo slavné. Pokud se k moci nedostal osvícený panovník, kterýchžto případů bylo v historii poskrovnu, byl chudý lid vždy jen ždímán. Poučná byla pro mě videa J. Kariky Mocenská hra, kde se zaobírá způsobem a důsledky hry - poctivci pod tíhou zodpovědnosti klesají, nepoctivci se stávají zcela lhostejnými k těm, kterým by měli sloužit - uzavřou se do vlastního světa a nic je nemůže zvrátit od jejich přesvědčení; ti se pak v politice drží roky.