Duben 2014

Mouchy a mucholapky - pár rad vdavekchtivým mužům

26. dubna 2014 v 19:49 Co se jinam nevešlo

Ach, nekonečněkrát už jsem slyšela nářky zhrzených mužů, jak jsou ženy vypočítavé, že jdou jen po penězích, hledají někoho, na koho by se pověsily a pak se bezpracně na něm přiživovaly.
Často také slyším nářky na sexuchtivé, nevypočitatelné, náladové a přelétavé to bytosti, u kterých si muž nemůže být jistý ničím.

Tak to vezměmě nějak popořadě: ona náladovost je způsobena kolísáním hormonů, to není nic neznámého; nevím, proč by mělo být na vrub ženám přičítáno něco, za co ani nemohou. Škoda, že nejde nějak zařídit, aby si každý muž prožil alespoň jednou za život menstruaci, pak by možná pochopil, nad čím jeho mozek jinak bezvýsledně bádá celý život.

Zlatokopectví existuje, to nepopírám. Ovšem podívejme se, jak vypadá taková zlatokopka: pěstěná, dle aktuální módy oblečená slečna či dáma; oběti lapá na svoji umně upravenou fasádu. Muži, kteří se nechávají strhnout líčidly, voňavkami, podpatky a dalšími vábničkami mucholapek, se pak jako moli chytají.
Právě tyto ženštiny jsou obvykle vypočítavé potvory, splňují přesně definici ženy-ďáblice atd.
Pánové, kteří se nechávají strhnout přílivem hormonů vpuštěných jim do žil při prvním kontaktu, ti, kteří vypojují zcela mozkové okruhy (a mám pocit, že jich je narozdíl od žen většina), pak nutně spláčou nad vlastní zaslepeností (či hloupostí). Pak, aniž by podrobili své chování špetce sebereflexe, hází špínu na každu ženu, která se jim připlete do cesty

Jinak trocha vypočítavosti je nezbytným mechanismem, kterým se žena podvědomě snaží zajisti blahobytnou budoucnost svým případně vzniklým potomkům. Kdo by chtěl tlouct bídu? Platy jsou stále nerovné, příležitosti na pracovním trhu taktéž, ženy jsou častěji ohrožené nezaměstnaností a chudobou; do vedoucích funkcí se ženy jen tak neprotlačí, protože chlapi drží basu. A placení alimentů je asi tak jisté, jako že české Vánoce budou na sněhu.

Shrnuto a podtrženo: většina nadplákajících si za potíže se ženami mohou sami - protože se nechávají lapit masožravkami. O nápravu sociálních nesrovnalosti ať se odvolávají u vlády, zaměstnavatelů a nebo třeba i svého svědomí. A další věci jsou čistě biologického původu, na ty si mohou stěžovat třeba pánubohu.



Hrůza jménem Amazon - lamentace

22. dubna 2014 v 21:50 Společnost

Kdo asi zase zmanipulovatl, podplatil, vyhrožoval... zastupitelům, že zvedli ruku pro vystavění obludných skladů Amazonu u Brně? Třikrát ne, tak se bude hlasovat počtvrté a běda, jestli to tentokrát neschválíte!

Slovy Haška "konečně zvítězil zdravý rozum", "zastupitelstvo odčinilo předchozí rozpaky a ostudu města a bohužel i regionu a České republiky".

Kdyby se mi naskytla příležitost, navezu na něj celý kamion shnilých rajčat, aby na vlastní kůži zakusil, jaký hnus z jeho jednání musí cítit každý soudný člověk.
Spočítal někdo někdy, kolik stojí rekultivace zastavěné půdy zpět na ornou? Nejspíš by ty "proinvestované" peníze nestačily. A kdo zaplatí občanům za zhoršení kvality životního prostředí, silnice zasekané kamiony, dopravní zácpy, znečištění ovzduší atd.?
A navíc ještě mizerně placená otrocká práce...
Tak daleko (nejen) p. Hašek nepřemýšlí - on si koupí helikoptéru, nebo použije majáček a chatu si postaví na Šumavě nebo ve Švýcarsku, tam je ještě čisto.

Už jsem na to přišla. Proto máme v Brně několik vysokých škol, budou to setsakra kvalifikovaní
skladníci. Vláda a přidružená svoloč by si měla jednou konečně rozmyslet, co vlastně chce - jestli chce tímto způsobem "podporovat malé a střední podniky", tak zavřeme všechny VŠ a polovinu středních - na místě telefonistek a skladníků není vysokoškolské vzdělání potřeba, vyjde to totiž trošku draho. Když už se pánové rozhodli degradovat ČR na kolonii vyspělé Evropy, skladištní velmoc, tak ať nás to alespoň tolik nestojí!

Osvícení ilustrací

16. dubna 2014 v 21:33 Výtvarné umění

Knihy doprovázené obrazem, nebo chcete-li ilustrací, jsou kolikrát takové galerie v malém. Poslední dobou mě nějak přestává bavit chodit do galerií kamenných, je to pořád všechno na jedno brdo, na pořádné výstavy asi nejsou peníze. Takže se s vámi podělím o několik málo knih, kde obraz nehraje třetí, ale druhé první housle.

Začněme tím, co mi tu leží: Havran - Lou Reed, obrazem vyšňořil Lorenzo Mattotti. Mattotti, láska na první pohled. Obrazy a kresba expresionistického výrazu, masitých barev a sytých stínů. Dynamika jako když vyřeže. Mistr určitě taky viděl Kabinet doktora Caligariho.
Kniha není drahá, tak si ji kupte; chudáky můžu potěšit alespoň webovou ochutnávkou.

Kus číslo dva: Východ - hrdinský epos od madam Boženy Správcové. Ilustrace Vojetěch Jirásko. Pan Jirásko je z Nové Paky (básnířka ostatně taktéž), takže se není co divit, že dílo stojí za to.
Škoda přeškoda, že se při tisku šetřilo na barvě a jediný barevný obrázek je na obálce. Oloupit akvarel o barvu je trestuhodný přečin. Chci vidět originály! V jeho práci obecně je mnoho starého, mystického a to se mi právě líbí. Jirásko je jinak velmi umný měditepec, můžete se mrknout zde.

A do třetice, no to už je dřívější objev, možná znáte knihu Borgesův svět od Václava Cílka. V tomto případě byly nejprve kresby Heleny Wernischové, ke kterým se hledal text, takže maso knihy jsou ony, text ilustruje. Jsou jednoduše kouzelné. Neurčité, zašmodrchané a jednoduché zároveň. Člověk si až říká, že musely vznikat v nějakém polotransu. Ty nápady bych ji mohla závidět - ale nezávidím. Kdo umí, zaslouží věnec z bobkových listů. (Nefascinují úplně všechny, ale některé jsou skutečně oslnivé.) Odkaz nemám, zajděte si do knihovny.

A to je vše, vážení:) Anebo ještě něco, i na webu lze někdy narazit na skvosty, např. obchod páně Pekaře je skvostně vypraven obrazem, textem i hudbou - jen musíte trošku hledat.

Račte vstoupit!

Kašírovaná fólie

8. dubna 2014 v 22:17 Architektura a urbanismus

Při svých potulkách jsem zabloudila do Jindřichova Hradce a do Jihlavy. Obě města mají dlouhou a slavnou historii. Jindřichův Hradec by byl celkem příjemné místo pro život, jenže to tam poněkud páchne rozkladem: co obchod, to vetešnictví (v knize seženete spíš knihu-hračku než pořádnou knihu), omítky jaksi opršelé a v rybnících plave kupa smetí. Jihlava se nemůže chlubit tak útulným krajinným reliéfem, ba ani hradem či dokonce zahradním rondelem jako Jindřichohradečtí; k tomu nebohým Jihlavanům na náměstí přistál kdysi Prior a teď tam prioritně straší (Prostějovští jsou na tom ještě o něco hůř - jejich Prior na náměstí je olepený dlaždičkami barvy žluklého másla.) Ale i tak má město jaksi veselejší atmosféru, z místních krámů zatím nečouhá bída jako v JH.

Jihlava se může chlubit mnoha chrámy, ježto příslušníci různých církví chtěli každý mít svůj svatostánek.
Tak kousek nad pravým horním cípem náměstí naleznete i chrám s kalichem na štítu. Vešla jsem, jelikož byly otevřené dveře a jelikož vcházím do všech otevřených chrámů.
Stavba byla před 3 lety po rekonstrukci znovu otevřena. Přišla je draze, ta rekonstrukce, celých 27 mil. Kč. Tak jsem se dívala, co na té "Stavbě roku Vysočiny" je cenného.
Působivé je to, co tam zbylo po předcích. Klenba chóru dopadla dle mého názoru celkem žalostně - nelze očekávat, že v dnešní době budou rekonstruovat gotickou klenbu z cihel apod.
Jenže tu byla použita kašírovaná fólie a na místo klenáků přišli jakésy velké čalounické knoflíky. Vypadá to fakt uměle. Snad i beton by na tom místě působil příhodněji. Snad i ten je už příliš drahý. Prý je to "...jedinečná realizace tohoto druhu ve střední Evropě."
Lépe někdy být zcela tuctovým.

No a na místo oltáře přišla papundeklová konstrukce, na níž je zavěšen tisk (velkoformátový tisk!) jakéhosi obrazu zachycující utrpení ukřižovaného. (Námět také mohli vybrat lépe, v téhle době by se hodilo něco povzbudivějšího, třeba zmrtvýchvstání.)
Težko očekávat, že by ve stejném megaformátu někdo namaloval obraz, i když rychlokvašně by to určitě šlo zmáknout. Asi to byl záměr: podle potřeby se ukřižovaný stáhne dolů a vyvěsí se tam třeba logo sponzora nějaké (pa)kulturní akce.
Ale neztrácejte hlavu, nemusíte hledět do chóru, můžete ji zaklonit a kochat se čistokrevným středověkem.