Červen 2014

Strach ze slávy

24. června 2014 v 17:03 Zámyšlenky
Lidé obvykle po slávě a všeobecné známosti touží, nejvíc ti, kteří nedomýšlejí její důsledky - jsou pak rozčarovaní a stěžují si. Ti hloupější i při tom všem pokoutně ohýnek rozfoukávají a jsou schopni se ztrapnit, zesměšnit atd., jen aby se lidem připomněli, aby se vědělo, že ještě žijí.

Na zcela opačném konci lidkého chumlu jsou ti, jenž se slávy bojí jako upír česneku. Mezi ně patřil i Ferdnando Pessoa. Moc krásně vše vystihl v eseji Kronika pomíjivého života; zde je zhruba její první polovina:



Při četbě těch řádků jsem si hned vzpomněla Roberta Walsera, který v Jakobovi von Guntenovi píše o svém setkání s již slavným bratrem, který mu říká, jak jak se má těšit z toho, že je pro ostatní ničím a že má význam zatím jen sám pro sebe, a jak on sám rád vzpomíná na dobu, kdy byl neznámý.

Nic se ale nemá přehánět, rochnit si v mizerii a bát se byť i jen realitvního úspěchu může zbytečně svazovat nohy.