Září 2014

Seznámení na inzerát

14. září 2014 v 17:03 Společnost
Poznámka úvodem: dlouho jsem uvažovala, jestli nějaký článek na toto téma vůbec psát, ale pozitivní reakce na můj "inzerát" - rozumějte vzkaz, vzteky vychrlený text na jednu opovážlivou odpověď staříka na zapomenutý kdesi inzerát, vyvolal pozitivní reakci a povzbuzení, ať své myšlenky šířím, tak tady to máte.


Mnoho lidí se za seznámení na inzerát stydí, připadá jim to z mně neznámého důvodu trapné. Já jakožto sociofob, poloviční misantrop a schizoid mám na seznámení tohoto typu úplné právo, takže jsem je dříve i hojně využívala.
Pro introverta, navíc s uvedenými diagnosami, je seznámení "na ulici" fakticky nemožné, navíc když ani po těch ulicím mnoho nechodí. Časy se změnily. Lidi sedí u beden a komunikují víc přes světelná vlákna než bezprostředně. Každý má u sebe neustále mobil, takže když se začne cítit opuštěný, zavolá někomu známému - čímž potřeba navazovat řeč s neznámými lidmi mizí. Zároveň tím jaksi dává najevo: nepotřebuji vás atd. Tedy toť můj pocit.

Taktéž dříve oblíbený způsob seznamování na zábavách, kdy neznámý mladík klidně vyzval k tanci neznámou slečnu, se už nenosí. S kým na zábavu přijdete, s těmi také odejdete a k nějakému mísení nedochází. No, možná pod vlivem drog to ještě lidi zvládají, bez nich už ne. Drogy vás při navázání hovoru s neznámými lidmi "omlouvají", nejste přece úplně při smyslech, ale jak by vypadalo, kdybyste si střízlivý přisedli k cizímu stolu a začali hovořit? Mysleli by si nejspíš, že to nemáte v hlavě v pořádku.

Ale to jsem odbočila. K inzerátům.
Po čase zjistíte, že na seznamkách se točí stále stejná skupina lidí, když si opakovaně podáte inzerát, pravděpodobně vám přijde odpověď od lidí, kteří už vám psali. Narazila jsem takto na osobu, která, ač se to zdá neuvěřitelné, snad roky bloumala po jisté seznamce a odpovídala (s nejvyšší pravděpodobností) na všechny inzeráty standardní, předem připravenou odpovědí, která se s pojetím textu inzerátu anebo s požadavky tam vypsanými naprosto rozcházela.

Všechny ty pány, kteří "měří" a "váží", mají určité koníčky atd. atd., bylo vždycky velmi časově náročné odbýt, protože jich bylo moc a někteří si nenechali vymluvit, že zkrátka nemám zájem. Budilo to ve mně dojem, že text inzerátu pořádně nečetla ani desetina z nich. Napsali jste: "nechci děti" a přišlo vám "…a miluji děti!" (Předpoklad, že každá žena je z dětí a jejich milovníků štěstím bez sebe.)
Napsali jste: "hledám muže do 35 let" a nejméně 70 % jich bylo starších 40.
Atd., atp.

V odpovědích se zhusta oháněli moudry jako "na věku nezáleží", plky o "mladém duchu" apod. Kolik z nich, pokud jim na věku nezáleží, vyhledává partnerku ve věkové kategorii mezi ženami o generaci staršími, než jsou oni sami? Nenašel by se jediný.
Jednou jedinkrát se mi stalo, jsem byla ochotná větší rozdíl ignorovat, ale většinou si staří pánově neuvědomují, že musí své stáří mít čím kompenzovat.
Ano, někteří ženy, bezbřeze toužící po finančním zajištění, slyší na majetek.

Mám za to, že ženy bývají mnohem sebekritičtější než muži. Poohlížet se po mladším jim většinou ani nenapadne, protože se to nenosí a možná se bojí posměchu, že "jsou na zajíčky".

Rozbor textu samotných inzerátů, ať už kterékoli poloviny lidstva, by vydal na diplomku.
Existuje určitý stereotyp, který se klonově opakuje v každé druhém inzerátu. Např. nejen muž či žena požaduje, abyste "věděli, co chcete" a "měli to v hlavě srovnané". Píší to, aniž by chápali, jak stupidní jejich požadavek je.

Samozřejmě záleží na typu seznamky, každá má své vlastní stereotypy odvíjející se od skupiny lidí, které přitahuje a od toho, co už je napsáno ve starších inzerátech. Nejobecnější seznamky jsou na tom asi nejhůř. Muži se chlubí např. tím, že "nekouří, nepijí a nechodí po diskotékách". Někdy dokonce přidají, že "nejsou zadlužení". Šikovní panáčci! A vzápětí připojí, že hledají štíhlou (někdy sami tlustí), za každého počasí pohlednou, milou, k pracím v domácnosti ochotnou a samozřejmě k sexu podle nálady a potřeby partnera svolnou s(v)lečnu.
Někdy dokonce dají vyznít své romantické a dobrodružné povaze, píší, jak by rádi s někým chodili do kina, cestovali, romanticky večeřeli v restauraci atd. Víme dobře, jak takové sliby dříve či později končí: s lahváčem před televizí.

Ženy, bez ohledu na to, jak nesmyslné požadavky se u nich objevují, nikdy se nechlubí svým nekuřáctvím, nepijáctvím či nezadlužeností, protože se to pokládá za samozřejmost. Žena naopak musí hledět vypsat své přednosti a dovednosti, aby dotyčný věděl, zač kupuje. Tak tedy píše, jak je milá, obětavá, jak miluje děti atd., atd., protože tohle všechno se po ní chce.

Podtrženo sečteno, ženy jsou sebekritičtější a víc si rozmýšlejí, zda někomu na inzerát odpoví. A především neodpovídají o 25 let mladším mužům s argumentem, že "na věku nezáleží", protože by nejspíš obdrželi odpověď "stará bréca".
Ano, ženě se nesluší být hrubá a nemilá, ale někdy by to bylo k dobru věci, snad by se ti staří páni nad sebou trochu zamysleli a i zastyděli za nepřiměřené nároky. Kdyby věděli, jak jsou otravní a směšní, nikdy by si odpovědět netroufli.

Jiný typ seznamek nabízí jiný druh stereotypu. Seznamky tzv. duchovní jsou plné mužů a žen, kteří milují zvířata, pěstují jógu, nejí maso, jsou na cestě, pracují na svém "seberozvoji" atd. atd.
Velká výhoda oproti běžné seznamce: sexuální nadrženost se dá dobře zamaskovat "zálibou v tantře", "všeobjímající láskou bez hranic a omezování" (rozumějte měli byste tolerovat partnerovi zálety), chudoba zase se obrátí na život v Pravdě a čistotě(!) atd. Jestli někdo hledá partnera na základě svého majetku a své výšky či barvy očí mi připadá stejně hloupé jako hledat jej dle toho, co dotyčný jí či nejí a co cvičí.
Lidi jsou vážně divní.

Jednou jsem dokonce z určitých důvodů zabrousila i na seznamku SMBD - tak dosyta jsem se nenasmála dlouho, vřele doporučuji!

Překročivše určitou věkovou hranici, začnou vám s větší frekvencí odpovídat stále starší uchazeči. Někteří zadaní, kteří "bez narušení soukromí" hledají nějakou poboční postelovou útěchu, jiní rozvedení, kteří už mají odrostlé děti…
Žel, je přebráno. Mužů je navíc s postupem věku méně, takže ženy, které hůře snášejí samotu spíše sleví ze svých nároků a dají se dohromady i s učiněným blbem.
Důvod je ten, že preferují společnost ve dvou, nesrocují se v hospodách, sportovních týmech nebo klubech jako muži, kterým mužské společenství může svým způsobem nahradit rodinu.
Dalo by se pokračovat, ale ať se text úplně nerozplizne.


Takže pánové, pokud jste se v textu našli, potěší určitě nejen mne, když vás přiměje k zamyšlení.

Život jako projekt

12. září 2014 v 12:08 Zámyšlenky
Slovo projekt, které se šíří rychleji než kdysi španělská chřipka a působí jako kouzelná formulka na všechny, kdo se nechají lehce oblbnout newspeakem a stejný účinek mají patrně i na ty, kteří toto kouzelné slůvko pronášejí. Takové moderní abrakadabra!
Samozřejmě zní lépe, když řeknete, že máte rozjetý projekt…, pracujete na projektu
úklidu hajzlbudky, např., než když narovinu vysypete, že uklízíte hajzlbudku.

Že se ale sama stanu projektem, bych se jaktěživa nenadála. Hledala jsem v internetových vodách někoho, kdo by mi složil hudbu ke skromnému videu. No a jakýsi pán se posléze vytasil s tím, že o mně chce něco vědět, protože si pak "uzavřené projety dává do svého CV". Teď už je pozdě bycha honiti.

Stalo se, že jsem se před časem připletla k miniaturní spolupráci s osobou, jejíž jménem bych se snad mohla blýsknout ve svém CéVé, a že jsem sesmolila jakýsi článek, jehož citace by se tamtéž také docela hezky vyjímala. Fakt je ale ten, že mě tahle hra děsně nudí a připadá mi trapná. Za výše uvedené jsem nedosatla ani mnohokrát slibovaný katalog, tím spíš je záhodno, aby tyto věci zetlely v kompostárně mé paměti.

Ano, stavět cílevědomě své CV, to je projekt na celý život, život sám se stává projektem.
Patří do něj i takové životní události nebo součásti, jako např. svatba, dítě atd. - všechno samozřejmě náležitě fotograficky zdokumentováno - teprve dokumentace dělá projekt projektem.

Dneska už jen tak nenarazíte na nějakou osobu velkého ducha, která by tvořila a ničila své dílo a nezřídka i sama sebe a kašlala na úzkoprsé sledování ze všeho vycintat když ne peníze nebo tunu fešných fotografií, podporujících jejich image, alespoň položku do svého životopisu.
Velké lidi aby pohledal!

Horečná předvolební aktivita

1. září 2014 v 20:11 Společnost
Že se blíží volby, poznáte i v takové zapadlé díře, v jaké žiju já. Čtyři roky se nic nedělo - tedy dělo, radní kuli pikle a chtěli zde vystavět spalovnu biomasy, rozkopat celou obec kvůli rozvodům, zadlužit ji na 40 let a hlavně si ulít pár milionů na projektech do vlastní kapsy. Občané se ve svém volném čase museli bránit a chodit na zastupitelstva, za kteroužto účast, narozdíl od radních, kteří hráli proti nim, nebyli placeni.

No nic, 4 roky uběhly, kromě pár vysazených stromků a rozdávání tlačenky pod vánočním stromem se nedělo skoro nic. Ovšem volby jsou volby a radní vycítili, že s takovou u občaů nezabodují. Vše připravili a s úderem léta začali horečně opravovat chodníky, dokonce i ty, které nebyly vůbec špatné; přibyla (zbytečná) tribuna u fotbalového hřiště, narychlo rozestavené betonové lavičky všude možně i nemožně, narychlo byla přetřena trafostanice (dsotala úžasný, zářivě červený pruh po obvodu) a nestačím se divit, u kulturáku přistál kamion polystyrenu a bude se obalovat! Všechno honem honem, načasováno tak, aby dovoleb bylo hotovo. Pak se vydá obecní zpravodaj, kde se poreferuje o úžasné proměně města za "uplynulé volební období" a to by bylo, aby občan nezvážil svou volbu ve prospěch trouchnivých již radních.

To je prosím úroveň obecní. Na úrovni republikové se používají jiné nástroje: místo chodníků se staví dálnice a investuje se do médií, protože mediální masáž zabírá nejlépe.
Tak pan Pábiš začal s ohromným nasazením vydávat týdeník 5+2. A zpočátku tam opravdu bylo vedle agitek a rozhovorů s majitelem novin i co číst. Jenže po zvolení se tato aktivita ocitla zcela v periferii zájmu onoho pána. Půl titulní strany "nejčtenějšího týdeníku republiky" zaujímá reklama na nebankovní půjčku a další a další reklamy se roztahují po všech stranách plátku; články aby lupou hledal. Co se dočtete na titulní srtaně v avízu na článek, to se dočtete i ve článku, na víc už není místo. Takže zpráva o jakémsi sedlákovi chovajícím na Blanensku kozy vás informuje floskulí o tom, že "začátky byly těžké", ale tím informace o začácích končí. Pane jo, tak pro takovou to informaci ani redaktor nemusel nikam jezdit, takových článků bych plivala denně hory. Dále celá strana "informuje" o pořadu Prostřeno, které noviny, čili Pábiš, sponozorují.

Jediný bič na všechny politické vyžírky by byl, kdyby se volební období zkrátilo na jeden rok. Pak by jim hořela koudel u zadnice a na nicnedělání by neměli tolik času .Ohánění se dlouhodobými projekty jako argument neuspěje, stejně je další vláda stornuje, kteroužto činnosti (vedle "sestavování rozpočtu na příští rok") stráví nejméně polovinu volebního období, takže bychom na tom jen vydělali.

Počítačová gramotnost

1. září 2014 v 9:30 Zámyšlenky
Dneska nikoho nezajímá, co máte v hlavě, ale jaké umíte ovládat programy. Toť zaklínadlo každého tupého personalisty. Přednost má nikoli člověk nápaditý a zručný (myšleno v původním smyslu), ale technik, který umí zacházet s x programy v nejnovějších verzích a na nejrůznějších verzích počítačů.

Bez schopnosti převádět své nápady do digitální formy letíte ze dveří, i kdybyste ve složce pod paží měli samé poklady.
Chlápek v nakladatelství mi vysvětluje, jak jednoduše a hlavně rychle lze získat cosi jako kresbu: "Najdu si různé obrázky na internetu, vyberu si z toho motivy, které potřebuju, převedu za pár sekund ve fotošopu na kresbu a mám za pár minut koláž, která vypadá docela dobře. A vám by ta kresba trvala třeba dvě hodiny…"
Poslouchám ten žvást a uchem mi leze škvor.
Taková technika má prosím dnes přednost. Není divu, že je všude tolik hnusu, když jej lze chrlit, narozdíl od tvorby klasické, v neporovnatelně kratším čase.

Za první republiky počítače nebyly, ale obálky knih a ilustrace vůbec, to byl skvost, protože je dělali umělci. Dneska prolnutím dvou fotek získáte jednoduše obraz města s lodí, hotovou potopenou Atlantidu. Blb se rozplývá nad úžasným efektem, já pláči - povrchní, složité a bezmyšlenkovité zároveň, není v tom duch ani vlastní invence.
Ale je to levné a hotové za pár minut.

Kdo chvíli stál… nevystačíte si už s obyčejnou grafikou, lidi postrádají představivost (přesněji řečeno o ni byli napůl okradeni, napůl se jí z lenosti vzdali), takže jakékoli návrh od koupelny po sedací soupravu se jim musí předkládat v trojrozměrném provedení. A máme tu další tunu nejrůznější krámských nástrojů, jak toho dosáhnout. Řekové postavili Akropoli i bez ArchiCADu.
Podívané disneyovského typu Šrekem počínaje a Kapitánem Nemem konče jsou sice v jistém smyslu dokonalé ve smyslu technického zvládnutí všech počítačově programových fines, ale vizuálně nezajímavé až k uzoufání, fakticky nejsem schopna se na to dívat.
Macha kraluje světu.