Půjčila jsem si knížku s veselým názvem Hry o moc a podtitulem Jak se ženy prosazují. Obálka vypadá docela naivně, takže jsem počítala, že to bude čtení nejspíš na úrovni rad z časopisu Praktická žena. Spletla jsem se. Marion Knaths je žena velmi všímavá a chytrá.
Osvětluje, proč se ženám nedaří v kariéře dostat do vyšších pozic a vysvětlení je - alespoň pro mě - překvapivé. I když si uvědomuji jednotlivosti, neměla jsem za to, že je v komunikaci žen a mužů a přístupu k ostatním až takový rozdíl. Muži komunikují v systému, který je ženám cizí, ale jelikož sedí ve vedoucích pozicích, dostanou se ženy zřídka na jejich místo.
Muži uznávají jiná pravidla hry než ženy. Proto ženy, které si to neuvědomují, zůstávají v zaměstnání trčet na místech méně prestižních a hůře placených.
Muži totiž dávají přednost hierarchii před obsahem. Považují důležité ujasnit si (vybojovat) co nejlepší a pak se hlavě skupiny podřídí. K dosažení vyšší pozice jsou ochotni jednat agresivně a bezohledně (přivlastnit si cizí nápad, skákat do řeči, k ženám si dovolí jisté ponižující narážky apod.); vztahy pracovní nepromítají do osobní roviny - proto jdou po práci se svým šéfem na pivo a nedělá jim to žádné potíže.
Ženy naopak jsou zvyklé komunikovat síťově, nehledí příliš na hierarchické postavení, jde jim o obsah a o to, aby se věc vyřešila co nejlépe a nejrychleji. Ochotněji přebírají na sebe úkoly druhých, i když jde o práci, která není prestižní. Snaží se "hrát fér", být slušné a naslouchající. Obvykle jsou tak i vychovávané (téma snad na celou knihu). Také obtížně oddělují osobní a pracovní sféru, kritiku si berou osobně. Jenže takové chování berou muži jako znak slabosti a ženy jednoznačně ze hry o moc vyřazuje.
Autorka píše s vtipem a radí ženám, jak se chovat, aby uspěly v mužském světě. Jsou určitě věci, které je dobré si osvojit: umět vrátit nějakou poznámku, nenechat si skočit do řeči, nenechat se odbýt atd. Ale jsou věci, které jsou ženám nějak cizí. Ona hierarchie se musí nějak ustavit a děje se to ne na základě skutečné kvality, ale toho, jak se kdo prezentuje - odtud ty nekonečné proslovy o ničem (usurpovat si jistý čas je také znakem moci), pózování jako v gorilí tlupě (neverbální komunikace, roztahování se u stolu, pózy ala posilovna atd.).
Nutné jsou ovšem další "drobnosti": k určité pozici patří i symboly; tzn. že pokud máte ambice, měli byste zapomnět na ježdění do práce na kole, protože auto je symbol moci. Nesmíte ale jezdit lepším autem než Váš šéf. Dalšími symboly prestiže je např. i parkovací místo, velikost kanceláře. Čím vyšší pozici zaujímáte, tím více zabíráte místa. Také musíte dodržovat jistý kodex oblékání -čím výše sedíte, tím by mělo být vaše odění nenápadnější a neosobnější.
Dále musíte s kolegy držet basu, protože důležitější než výsledky práce jsou kontakty. Ideální je společné tužení svalů nějakým kolektivním sportem (př. házená) a pak společné popíjení. Sport a hospoda, toť hlavní náplň tzv. teambuildingy.
Je ještě jedna zásadní věc, a sice: ženy chtějí být oblíbené. Muži na oblíbenost nehledí, nepotřebují, aby je měli podřízení rádi. Další věc, která ženám brání v postupu je, že své výhrady říkají nadřízeným otevřeněji - hrubá chyba v hierarchickém systému komunikace, je vždy sankcionována.
Sečteno a podtrženo, když se chcete někam dostat, musíte se naučit uvažovat a do jisté míry i chovat jako muž. Není pak divu, že ženy ve vedoucích pozicích jsou chlapi v sukních.
Určitě se najde spousta žen, kterým nevadí měnit své návyky a přesvědčení, hrát ty hry s autíčky, hrát si na kohouty na hnojišti a věnovat zbyteček volné popracovní doby kolegům, kteří jim beztak lezou na nervy atd.
Když se nad tím zamýšlím, čeho všeho bychom mohli být ušetřeni, kdyby ve vedoucích pozicích byly stejnou měrou i ženy. Ke slovu by se - kupodivu - více věší by se řešilo s ohledem na ekologii a celkový ohled k ostatním. Další kilometry dálnic nás z krize mužských hodnot nevytáhnou - myslím, že současná krize je vlastně krizí mužské světovlády. Ne, nejsem paranoidní, jen se stačí podívat, jako vlastnosti dnes vedou k úspěchu a které vás naopak zanechají na bodu nula. Když se žena dostane k moci, může uplatnit svůj pohled na věc, i když se musela cestou nahoru naučit pohybovat v mužském světě. Důležité je, aby "daň" nebyla příliš vysoká.
Mluví se o kvótách - podílu žen ve vedoucích funkcích. Jsem pro. Je zřejmé, že za dané situace se žena jen obtížně prosadí. Ženy by si mohly za blízké spolupracovníky vybírat ženy (podobně jako teď muži "háží lano" jiným mužům) a je tak šance, že by došly většího uznání i ženské silné stránky a jejich způsob uvažování.
Méně bezduché okázalosti, více skutečně zdravého rozumu namísto hraní si na krále pískoviště, méně agresivity a více naslouchání. To by mohl být výsledek takového zrovnoprávnění. Třeba se jednou dočkáme.