Červenec 2015

Mr. Agrofert

28. července 2015 v 23:52 Společnost


Někteří lidé jsou obdivuhodní ve své nenasytnosti. Nedávno se ke mě doneslo, jakým způsobem Mr. Agrofert koupi jatka: když majitel nechtěl prosperující fu prodat, nasadil onen pán dumpingové ceny, kterým nemohl konkurovat, a podnik tak finančně zruinoval. Pak tedy majitel jatek přikývl, ale neplatila již původní nabídka, nýbrž podnik byl odkoupen za třetinu původní částky. Tak takto se, vážení podniká ve velkém.
Když jsem to slyšela, musela jsem se mrknout na ono agrofertské imperium. Opravdu nepotřebujete moc, aby se Vám zatočila hlava.

Koncern Agrofert čítá 57 firem. Podporujete jej, když kupujete výrobky značek Vodňanská drůbež, Penam, Oseva, Olma Olomouc, Kostelecké uzeniny, Kmotr, Fatra, Deza, Cerea ad.
Mají zajištěno, že o nich v Mladé Frontě nepadne křivé slovo a ve spotřebitelských testech tamtéž budou vycházet na jedničku (zatímco konkurenci může topit) - čistě proto, že Mafra Babišovi taky patří. Mediální pojistka nemorálního podnikání.
Jde nato od lesa. Sedě ve vládě, může účinně korigovat, kam potečou peníze a jak snadněji zlikvidovat konkurenci. Tak např. jakožto majitel fy Uniles (mimochodem B. je jediným akcionářem celého koncernu) si přes státní Lesy ČR zajišťuje, že Lesy vyhlašují tendry na kácení a zpracování tak velkých úseků lesa, že malé podniky nemají šanci je vyhrát a všechno shrábne opět B.

Nejlíp by se mu líbilo, kdyby všichni ovčané tohoto státu pracovali ve firmách jím vlastněných. Pak by nebylo kritiků - člověk s fízláckou s nimi umí zatočit.
Na agrofertských stránkách je otevřena "etická linka" Tell us (ano, jen nám povězte...), kam můžete nabonzovat, kdo se Vám zrovna nelíbí, nebo vám v konkurenčním boji šlape na paty. Mr. Agrofert už se o to postará. Určitě nepřekvapí, že:
"Společnost AGROFERT HOLDING, a.s. je celosvětově první soukromou společností, která získala certifikát o protikorupční rezistenci - Fraud and Corruption Resistence Profile."

Smějete se? Aby Vám ten smích nezmrzl na rtech. Zaměstnanci firem patřících ke koncernu jistě ne. O svém šéfovi se odmítají bavit a to dokonce i pod příslibem anonymity (údajně mají "interní nařízení", které ovšem oficiálně neexistuje).
Mr. A. se v mediální oblasti pojistil ještě jinak. Před volbami založil týdeník 5 + 2, kterým bohatě a zdarma zásobil nejzapadlejší vísky. Nikdo jiný by si nemohl takovou agitku dovolit. Kupodivu vedle chvalopějných článků a rozhovorem s velkým bossem se tam též daly najít články, které se opravdu týkaly regionu a občanského života, řekněme. Jenže po volbách byly tyto z 90 % nahrazeny reklamami, bulvárními zprávami "ze společnosti" a informacemi o Babišem sponzorovaném TV pořadu Prostřeno. (Redaktoři prý pracují všechny svátky, víkendy zadarmo. A pořád. Práce od rána do večera za zhruba 17000 a po pracovní době ještě musejí navštěvovat schůze ANO - skoro se mi dere na rty stařecké: Zlatí komunisti!).

Agrofert v současnosti zaměstnává přes 34 000 lidí. To není zrovna málo. 34 000 loajálních zaměstnanců. Jejich velký šéf si za r. 2014 vyplatil mzdu 200,9 milionu korun po zdanění., tj. 16,6 mil čistá ruka za měsíc, za den tedy přes půl milionu. Taková uklízečka si s minimální mzdou vydělá za den 500 - B. musí být 1000 x produktivnější.
Obyčejně se to dělá tak, že se lidem zalepí oči nějakou nadací atp. B. v tom chodit umí, ulije na chudé 10 mil. na rok. Přitom, co si budeme povídat, již jen způsob zemědělství, co předvádí, to je na kriminál, ale to by bylo na dlouho.

"Arofertu vzrostl loni konsolidovaný zisk o devět procent na 6,14 miliardy korun. Konsolidované tržby skupiny se meziročně zvýšily o desetinu na 166,8 miliardy korun." Chtěla jsem se pošťourat sama ve výroční zprávě, ale na stránkách koncernu je poslední výroční zpráva z r. 2012, ačkoli zákon č. 90/2012 Sb., o obchodních korporacích i zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, zveřejňování výr. zpráv nařizuje.

Nedivte se. Právo a moc je vždy na straně bohatých.

Tvořím, tvoříš, przníme...

22. července 2015 v 16:35 Jazykový koutek
Dnešní nápor už jsem nevydržela a musím si ulevit. Valí se na nás lavina zparchantělých podstatných jmen a sloves vytvořených opět z podstatných jmen. Zajímalo by mě, který osel s tím začal. Ujalo se to však výtečně.
Tak se tedy po síti šíří slova jako korálkovat - korálkování (místo obyčejného navlékání korálků), půstovat (místo postit se) a podržte se, dokonce sexovat - sexování (místo milovat se nebo přílehavěji šukat a milování, šukání...). atd. Mylně jsem se domnívala, že sexování je záležitost Slováků - ajta!, je už i v Internetové jazykové příručce. Tam asi taky sedí samí jazykoví eunuchové...

Zvratné SE je složité na pochopení a komplikuje život, stejně tak složitější spojení dvou slov, takže zjednodušujeme a zjednodušujeme. Za chvíli se budeme dorozumívat posunčinou jako opice. Mám nepříjemný pocit, že uživatelé těchto patvarů si připadají ve svém prznění jazyka velmi novátorští a tvůrčí. Ach...


No, úleva se nedostavila, je to příliš velká nakládačka, takové korálkování... biozátěž 10.

Muži milují stroje, ženy živé bytosti

20. července 2015 v 23:36 Zámyšlenky

Za svůj život jsem při různých letmých setkáních měla příležitost poznat několik osob mužského pohlaví. Ač jinak různí, jen mizivá menšina (slovy jeden - náhodou ten nejinteligentnější) nehovořil při cestě svým autem o oné plechovce. Ostatní se vždy rozhovořili o svém miláčkovi, o tom, že zrovna tahle značka je nejspolehlivější, nej... nej... Jeden dokonce měl své auto pojmenované. Jiný byl docela zvláštní týpek, který si své auto finské značky pochvaloval proto, že z něj (rozumějte z auta) cítil nějakou zvláštní - (finskou) energii. Mě jakožto ženě jsou tyhle věci samozřejmě šumák; auto je stroj určený k přepravě. A ačkoli uznávám, že jízda Audi je pohodlnější než cestování Formanem, nijak zvlášť mě to netankuje. Jízda na koni by pro mě byla větším zážitkem a zajímavějším tématem k hovoru. Ženy zajímají odjakživa víc živé bytosti, ne věci. Když patřím na ulice stále přeplněnější budoucími autovraky, nejradši bych, mít tu moc, vydala nějakou vyhlášku o zákazu parkování na ulici a na chodnících. Je to ohavné a znemožňuje to přirozený pohyb po ulicích.
Mužský mozek "přirozeně" inklinuje ke strojům, strojovosti. Což vidím jako naprostou katastrofu ve světě stále ještě patricentrickém. Žijeme ve strojích a se stroji, hovoříme spolu prostřednictvím strojů, pracujeme jako stroje a se stroji se jednou budeme i milovat. Někde se musela někde stát chyba - že by se pomyslný bůh při projektování utnul?

Mistr F. E. Vallotton

8. července 2015 v 15:28 Výtvarné umění
Ne, nebyla jsem na výstavě, pouze jsem o něj náhodou "zakopla" při cestách internetem. Bylo to velmi šťastné zakopnutí. Z publikací jsem znala pár obrazů, ale až teď jsem se pustila do prohlížení dalších. A - už pár dní sedím u PC a žasnu, co ten člověk dovedl. Připadá mi, jako by si chtěl na plátně vyzkoušet úplně všechny možné barevné kombinace, všechny nálady, úhly pohledu. Byl to velmi zručný, ba brilantní malíř a také grafik. Zdá se mi, že se plasticita dřevořezů promítla do obrazů: řada z nich je jakoby uhnětena, vymodelována barvou.
Z obrazů jde cítit naprostou malířskou jistotu toho, že malíř dosáhl v obraze to, co si usmyslel.
Obdivuji, jak střídal témata - krajiny jdoucí na svou dobu velmi novátorsky až na hranice abstrakce, mnohafigurové scény i zachycení interiérových scén, mytologie podaná se značnou dávkou malířského humoru. Nejvíc mě však přece jen nadchly krajiny, jsou nejuvolněnější, nejvíc v nich nechává hrát svoji fantasii.
Zanechal po sobě záplavu vynikajících prací, což dává tušit velkou malířskou vášeň.

Zde jsem vybrala jsem pár z jeho krajinářských skvostů:







Žižek jede

4. července 2015 v 17:31 -> ODKAZY
Tak jo, byla jsem pomiliónté ujištěna, že už sem nezvaný nepřijde. Ačkoli tomu nevěřím, chci se podělit s ostatními, kteří by sem náhodou zabloudili, o toto skvostné



Docela by mě zajímalo, jak by na jeho otázky odpovídali brožůroví buddhisté, kterých se všude tolik rojí (asi úměrně objemu ezoterickému braku, kterým je knižní trh a internet zaplavován)...

Virtuální políček

4. července 2015 v 13:31 Co se jinam nevešlo


Taky znáte ten pocit, když se Vám někdo kouká přes rameno nebo vám hledí pod ruce - a pak vám všechno padá, jste nervózní a dotyčnému byste nejradši jednu vrazili? Tak takový pocit mám už mnoho měsíců na svém vlastním blogu, protože sem chodí člověk, kterého nemůžu vystát. Blog, toť otevřený deník nápadů, myšlenek, smyšlenek a blábolů, z kterých se člověk potřebuje vypovídat a vyčistit si tak hlavu. Pro některé také místo setkávání s dalšími virtuálními entitami. Tedy celkem užitečná věc. Jenže právě kvůli oné osobě mě přestalo bavit něco sem dávat. Nemá cenu zakládat nový blog, to bych musela na jiný server, zřejmě, což se mi nechce.


Další věc je, že se momentálně zabývám věcmi trochu jinými, než před časem, asi by bylo potřeba to tu překopat a založit jednu velkou rubriku: pel mel/hrabárna. V případě, že by dotyčný přestal nakukovat...


Tak mě napadá, že vlastně ani nevím, jaké to je, někomu vrazit. V mé představivosti se s takovým aktem váže docela uspokojivý pocit. Jaké by to bylo ve skutečnosti? Možná ještě lepší. Ale zase pro estéta nic moc hezkého, dívat se na něčí rozbitou hubu. Snad tohle anebo fakt, že mi příliš obrousili výchovou hrany, a všechna agrese sublimuje dřív, než se rozpohybují svaly, ba ještě dřív, než vůbec mozek vydá příkaz k tomu, aby se rozpohybovaly, způsobilo, že mi chybí tento druh zážitku.
Někdy by se měřit vůbec nemělo, protože už je dávno vyměřeno.