Srpen 2015

Okapová linie koruny

23. srpna 2015 v 0:11 Životní prostředí

Architekti a urbanizátoři mají tendenci řešit věci hygienicky a bezúdržbově: pokud je kde nějaká volná plocha, zalít ji betonem či zaskládat dlažbou. Kde nic neroste, netřeba se starat, sekat, hrabat, zametat a radní mají dojem, že ušetří.
Aby se neřeklo, nechá se v betonu maličké okrouhlé okénko, kam se píchne nějaké to košťátko, ze kterého by měl vyrůst strom. Jenže ouvej, strom se šklíbí, schne a brzy je na jeho místo zasazen nový a nový a nový ad infinitum.
Když se lípě nechá namísto plochy o průměru 6 m kroužek o průměru 1-2 m, nelze se divit, že strom nemá kde načerpat vláhu a chřadne. Tak prostá věc a lidem s vysokoškolským diplomem uniká.

Radní si myslí, jak ušetřili. Jenže kromě toho, že náhrada uschlých rostlin za dosud živé metličky něco stojí, jsou zde i další náklady, mohli bychom říct externality - obtížně kvantifikovatelné nebo vůbec nekvantifikovatelné. Když nedáte dostatek životního prostoru rostlinám, pokud zabetonujete nadměrné plochy (obyčejné kostky jsou oproti asfaltu hotové požehnání), nejen že podusíte i své obyvatele, ještě zajistíte vysušování dané oblasti.
Město je v létě jako rozpálený pekáč, to ví každý; tam, kde se nemá co odpařovat, protože tam nic nevsáklo, tam se vzduch ohřívá mnohem rychleji. Bezbřehé dláždění a zastavování ploch narušuje malý vodní cyklus, takže pak neprší každý druhý den trochu, ale jednou za dva měsíce se přižene něco až od oceánu a čáchne všechno na jedno místo. A to ještě jste rádi, když to čáchne rozvínka na vás (i tak z toho moc nemáte). Narušení malých vodních cyklů způsobující nevyváženost a nárazovost srážek je daleko větší problém, než nafouknutá bublina s CO2. Z deště odvedeného hned do kanálu nic nevyroste a nepomůže ani, když pak takto odkanalizovanou vodu o kus dál shromaždíte třeba v rybníce. Je to pravda lepší, než když se nechá přímo odtéct do moře, ale stále se jedná jen o řešení nouzové. Pokud chcete zabránit vysoušení krajiny, náhlým srážkám a povodním, je potřeba vodu zadržet ideálně v místě, kam spadne.

Kam až jsme se to dostali od okapové linie... V přírodě i ve společnosti prostě všechno souvisí se vším. Spousta malých chyb, pokud se dělají dostatečně dlouho a důsledně, způsobují kolosální potíže.

Něco se muselo stát

12. srpna 2015 v 23:24 Společnost
Půjčila jsem si knihu Něco se muselo stát - sborník, jehož hlavou je osoba V. Cílka. Poslední dobou mi jeho theistický pohled na svět trošku začíná vadit: s nadějí upíná pohled do budoucnosti, k nové duchovnosti atd. Rozlaďovala mě jakási vodovost, nadstavenost příspěvků. Naštěstí ještě před vrácením jsem našla jeden pořádný kus, kvůli kterému se oplatilo vláčet s tou cihlou:

Ladislav Šerý: Každý šmejd je nahraditelný
Máte štěstí, že je i na síti; vydatné čtení:




Ve světle onoho článku jsem si vzpomněla na aktivisty, kteří zachraňují nebohá kuřata a brojlery z velkochovů. Vpadávají tam v maskách a pouštějí chuďata na svobodu, nebo si je berou na rekonvalescenci domů. Jaký smysl má toto počínání? Velkochov "vyprodukuje" další tisíce a tisíce nebožátek - chtějí snad aktivisté tímto zachraňovat miliony kuřat po celém světě? Nebo si myslí, že těch pár slípek je lepších něž nic? Kdyby nebylo lidí, kteří bez uzardění jedí jejich maso a vejce, kuřata by tímto způsobem nikdo nepěstoval. Někdo by namítl, že na kuře chované v lepších podmínkách nemá peníze - má, stačí se masem denodenně nepřecpávat a neutrácet za hlouposti. Záleží jen na prioritách...

Je to tak, jak píše Šerý: změna celku je podmíněná změnou uvažování většiny, pár nadšenců nic nevytrhne.
Je to vážně těžké. Jak mají např. lidé žijící v obludném panelovém sídlišti mít soucit s tvory žijícími jen v o něco horších podmínkách, než žijí oni sami? I přes všechnu bídu by měl každý věnovat trochu té energie kromě své rodiny taky veřejným, obecním či obecným věcem. Stačí občas odolat pokušení vábení blikající obrazovky a vypiglovaným tvářičkám bělozubých moderátorů a projít se po okolí, popřemýšlet nebo si přečíst nějaké to moudro, třebas z dílny L. Šerého. Každá trocha dobrá.

***

Přidávám neoptimistický pohled na velkoměsta a jejich obyvatele z pera Kellerova:

"... jsou zdrojem modernizovaného barbarství, jež se vztyčenou pravicí pochoduje přepečlivě čištěnými a uklizenými strouhami ztvrdlého asfaltu. Chovanci velkoměst jsou udržováni v otupělosti podobné letargii dobře krmených, ošetřovaných a očíslovaných kusů průmyslového chovu. [Vida, tak jsem se moc nesekla.:)] Prostor velkoměst - věděl to již George Simmel - obaluje postupně své obyvatele pohodlným tukem lhostejnosti. Činí tak z důvodů čistě technických. Pokud by měli reagovat na všechny různorodé podněty velkoměstského ruchu, rozptýlila by se jejich pozornost v chaotické těkavosti. Svou duševní hygienu udržují obyvatelé velkoměst tím, že jsou lhostejní téměř ke všemu. Zatímco ve veřejném prostoru původních měst se lidé střetávali, přebujelý prostor velkoměst je vybízí již jen k míjení. Více se toho ve velkoměstském ruchu stihnout nedá. Za vše, čím jsme se stali, vděčíme dávným měšťanům. Za vše, v co postupně degenerujeme, vděčíme současným velkoměstům. A bude hůř."

(úryvek z knihy Abeceda prosperity)

Rozhovor s P. Robejškem II.

10. srpna 2015 v 0:49 -> ODKAZY
Sdílím rozhovor s P. Robejškem na aktuální témata: imigranti, směřování eurozóny a EU, role bohatých a mocných. Tento pán má víc rozumu, než celá poslanecká sněmovna dohromady.
Stojí to za to, i ta Drtinová se zde snese...