Duben 2016

Kde sehnat levnou pracovní sílu

16. dubna 2016 v 21:24 Společnost
Půjdu přímo k věci. V republice je cca 450 tis. nezaměstnaných, ale podniky by chtěly, aby se vláda angažovala a napomohla dovozu levné zahraniční pracovní síly. Největší zájem je o Vietnamce a Ukrajince (ne náhodou, min. mzda je na Ukrajině 2200 Kč, i v Rusku je ca o 1000 Kč vyšší...). Klasické argumenty firem jsou: nedostatek pracovníků na trhu práce (450 tis. nezaměstaných jako by nebylo), druhým, nejčastěji zmiňovaným důvodem je neochota Čechů pracovat v manuálních a dělnických profesích. Ale jsou i další: absence učňovského vzdělávání a přebytek nekvalitních absolventů středních škol (nekvalitních, to by bylo taky na slohovku, ale cituji PR žvást tak, jak mi přišel do ruky).

Firmy argumentují leností a neschopností Čechů. Mám za to, že výmluvy na nekvalifikovanost jsou jen zástěrka. Proč by měli být Ukrajinci a Vietnamci lépe kvalifikovaní, než Češi. Už vidím, jak sem z Vietnamu proudí zástupy zdatných soustružníků na strojích CNC. To, že neumí česky, je evidentně zcela podružné...
Pravda je jiná. Jediné, co tyto firmy potřebují, je levná pracovní síla, která bude ochotná pracovat za mizerných pracovních a mzdových podmínek ve vícesměnném provozu (a obyčejně včetně víkendů). Firmy by rády, kdyby se za tím účelem zrychlila a zjednodušila vízové procedura.

Namísto aby vláda usilovala o zaměstnání nezaměstnaných Čechů či jejich podpoře v podnikání, vymýšlí, jak sem co nejrychleji navézt otroky z východu.

Co mě ale pobavilo nejvíc, byl nápad zřídit verbovací středisko přímo v Užhorodu. Opravdu si nevymýšlím. Pro blaho podnikatelů první poslední. Heslo dne je: Udělej cokoli, hlavně když se to pozitivně promítne v HDP. Pak může nastat křepčení kolem ohně.

Sociální pracovníci

14. dubna 2016 v 22:30 Společnost
Když nad tím přemýšlím, je dnes velmi těžké najít práci, kterou by mohl člověk vykonávat s čistým svědomím a která by opravdu měla ve všech směrech pozitivní dopad (svojí podstatou, ne tím, že vám měsíčně přistane na účtu jistý peněžní obnos).
Je to do značné míry dáno tím, co si pár osob vymyslelo a uzákonilo. Tak i sociální pracovníci: Pokud je dítě v péči jednoho z rodičů, mohou chodit na inspekci jeho bydlení. Pokud tento odmítne, aby mu někdo šacoval jeho byt, bude mít zápis. Chech, jak za STB... Socka kontroluje, jestli má dítě vlastní pokoj, jaké zařízení, bezpochyby i zda je uklizeno.
Na druhé straně osoba, která si dítě občas půjčuje, může mít trvalé bydliště i na obecním úřadě, a o to, kde dítě v tu dobu spává, nikdo ze socek starost neprojevuje.
Takové jsou zákony. Jak by asi dopadly podobné prohlídky 50-60 let zpátky? Děti by v tu ránu sebrali polovině národa. Mnoho lidí nemělo tehdy peníze ani na to, aby koupili dětem vlastní postel, tak spávali po dvou, třeba v kuchyni.
Socka hledí předně na hmotné zajištění, ale to, jak psychicky dítě strádá (nejen samotným rozchodem rodičů, ale navíc tím, že se mu do života vkládají cizí osoby, nařizují mu, aby proti vlastní vůli trávilo určité penzum času u rodiče, který ho třeba psychicky deptá apod.) to nikoho nezajímá.
Výše uvedený případ jsem nevytřepala z rukávu, máme ho přímo v rodině.

Socky jsou přesto skálopevně přesvědčeny o tom, že bez jejich konání by svět byl o poznání horším místem pro život. O tom, co se děje ve Skandinávii, ale už i jinde, radši nemluvit. Někteří sociální inženýři jsou podle všeho duševně choré osoby, jejichž energie by měla být raději využita k okopávání zelí.