V písemné komunikaci je absence diakritiky to první, co mě uhodí do očí. Člověk by neměl druhého posuzovat podle každé maličkosti, jenže... mně to zkrátka jako maličkost nepřipadá.
1. Absence háčků, čárek a kroužků mění význam slov a tedy musíte vynakládat více energie na to, abyste pochopili, co pisatel míní.
Jinak řečeno: pisatel spoří svůj čas (to je nejčastější argument pro vynechávání diakritiky), a tím mrhá časem Vaším. Z mého pohledu obyčejná bezohlednost.
2. Z češtiny bez diakritiky vzniká jakási pařeč, primitivština.
Druhý nejčastější argument, kterým se lidi ohánějí na svou obranu, je, že jsou zvyklí takhle psát. Tedy jsou líní, ba shnilí dát si trochu té práce a psát alespoň tak, jak jim zobák narostl. V ústním projevu taky nemluvíme bez hacku a carek, tak bychom to neměli dělat ani při psaní. Zase tolik času se neuspoří. Podobně jako když někdo zbytečně šlape na plyn, když dojede do cíle, najednou má pocit, že toho času má nějak moc, a vzápětí jej promrhá nanicovatostmi.
Když tedy vidím, že někdo píše bez diakritiky, řeknu si : člověk shnilý a lehce bezohledný, nedbá na detaily, na kterých - dle mého - záleží.
Suma sumárum: Buďte ohleduplní ke své mateřštině, nic vám neudělala. A buďte ohleduplní i k ostatním jejím mluvčím. Je přece ve vašem zájmu, aby vám bylo správně rozuměno.
PS: Jedinou výjimku, kde takové paskvily toleruji, jsou telefonní zprávy. Už samotné vyťukávání je natolik opruzující proces, že hledat k tomu ještě další znaky (pokud vůbec jsou k mání) by člověku sebralo týdenní dávku trpělivosti. Asi proto je raději vůbec nepíši. :)