Červenec 2017

Pseudoumění a skutečná originální tvorba um

9. července 2017 v 22:52 Výtvarné umění
Tak jsem se zase po čase připletla na výstavu. Cedule mě praštila do očí, tak jsem se uvolila následovat náhodu a hledat výstavní prostoru v kterémsi průmyslovém areálu. Vyškrabala jsem se do prvního poschodí, kde bylo rozvěšeno bezpočet pláten zvíci plachet.
Nějaký Stanislav Hájek. Webovky uvedené na navštívence asi zrušil, pár věcí má na FB.
Jeden z těch, kteří tvoří stylem: otevři Pijoana a namaž něco na ten způsob. Jako když jdete do obchodu, kde se snaží uspokojit poptávku co nejširšího okruhu zákazníků: tu pár kusů ve stylu opartu, tu něco expresivního, o kousek dál abstraktní lijavce à la Pollock, za rohem cosi jako Miró a naproti pár černobílých kusů pro dekadentní obecenstvo. Atd. atd. Že mu kalkul (?) funguje bylo patrné na oranžových puntících, které byly nalepeny u cenovek (pro neznalé této praxe značí: prodáno).
Taky tu byly dva kusy ve stylu fantasy - sci-fi, které mě celkem potěšily. Avšak obávám se, že ani v tomto případě nešlo o pravé zřídlo autorovo, nýbrž zase někde něco nakoukal.

Shrnuto podtrženo: i umění může být dobrý kšeft, když v tom umíte chodit a nelámete si hlavu s originalitou. Dobře provedené umělecké řemeslo, avšak za všemi těmi metry pomalovaného plátna cítím velké NIC.

Zastavení druhé
Pak jsou tu bezejmenní tvořivci jako třeba František Viliš - již starý pán, který vytváří velmi povedené sošky ze samorostů. Publicita jeho výstavy byla téměř nulová, takže sotva se o něm kdy dozví více lidí než náhodní návštěvníci či místní. Dílka jsou neprodejná (citový vztah + velká časová náročnost, nejde o žádnou sériovku). Spolu s Fr. Vilišem vystavoval i jeho vnuk Ondřej Drozd, ale jeho obrazy mě těžce zklamaly. Vesměs plachty abstraktní exprese, k nimž nemám co říct, protože se mě vůbec nijak nedotkly.

Pár samorostů jsem vyfotila, tak se můžete potěšit: