Únor 2018

Mladí a agilní – projekt UNION

26. února 2018 v 21:58 Společnost
Dnes ráno nás rozhlasové vlny občerstvily informací, že studentstvo olomoucké univerzity bude pořádat spanilé jízdy na zaostalý venkov, najmě do domovů důchodců (zpitomělí voliči) a na střední školy (budoucí voliči), aby zde pořádali osvětové besedy. Hlavním tématem je změna obrazu EU, o které koluje hódně škaredých a lživých fám. To se musí změnit!

Tuto jednoznačně politickou agitaci se snaží zastřít tím, že do pytle "přednášek" přimíchají taky něco jiných témat, třeba zdravotní, to zní vždycky dobře.



Študáci nebudou jezdit jen tak na vlastní pěst, nýbrž budou jezdit s někým zkušeným, zřejmě už vyškoleným, který ví, co a jak. Aby mohli nasávat zkušenosti…



Inspiraci pro agitky mezi zaostalými venkovany autoři projektu našli v naší valstníí minulosti, v 50. letech.

Citace z Ústavu pro studium totalitních režimů: V obcích byly pořádány veřejné schůze a osvětové besedy vyzdvihující přednosti kolektivního hospodaření. Na popud okresních výborů KSČ byly vytvářeny agitační dvojice, které dostaly přiděleny dvě až tři obce. Tyto agitační dvojice (často učitelé) měly v úzké komunikaci s místními národními výbory působit na tamní obyvatelstvo ve věci účastnění se žňových prací v JZD formou brigádních výpomocí a tím do budoucna upevnit a rozšířit členskou základnu. Cíl: kolektivizace a rozkulačování.



Může nás hřát u srdcete, že studenti z Olomouce v tom nebudou sami. Už se připojila i ostravská uni a brzy jistě posílí řady bojovníků za jedinou bruselskou pravdu i další univerzity.

Vyhrňte si rukávy, eusvazáci!

Marketingová hodnota sportovce

17. února 2018 v 22:38 Zámyšlenky
Včerejší řádky o E. Ledecké byly reakcí na vysílání ČRo Plus. Byl zavádějící, protože tato trouba nezveřejní nic, co by nebylo účelové a manipulativní. Proč se bavili o marketingové hodnotě sportovkyně? Protože Ledecká se nebaví s novináři. To jí nemohou odpustit a proto jí propírají, jak mohou, zřejmě je to důležitější, než že získala zlato.
Snaží se vzbudit dojem, že kdo se nekamoší s médii, nebude získávat peníze za reklamu proto, že nebudou jeho obličej všude protláčet.
Myslím, že by se dala jen zopakovat slova o novinářské žumpě.

Kompas v mediálním chaosu

13. února 2018 v 22:35 -> ODKAZY
Žijeme ve zlomové době. Média se uchylují k propagandě všeho druhu - od okatých lží, přes překrucování a zamlčování informací až po výrobu umělých mediálních kauz, které mají kriminalizovatr lidi s nepohodlnými názory a lidi nevyznávající jedinou multikulturní, globální pravdu.

Jako protijed lze konzumovat např. zprávy z Aeronetu, Parlamentních listů nebo poslouchat Svobodný vysílač. Vřele doporučuji následující dva pořady

1. O vzdělávání - dozvíte se mj. proč je u nás zaváděna inkluze a co se chystá dále.


Doporučuji dále páteční vysílání s šéfredaktorem Aeronetu (v 19.00), pořady Hovory u klábosnice (ve všední dny v 19.00) a nedělní vysílání s Aliancí národních sil (taktéž v 19.00). (Je potřeba vybírat, vedle velmi hodnotných pořadů SV šíří i bludy páně M. Zelenky a J. Chvátala, ty raději nezkoušejte.) Dozvíte se mnohem více než mnohahodinovým sledováním TV a čtením Bakalových či Babišových plátků.

Aféra kolem Baťova domku

12. února 2018 v 22:39 Architektura a urbanismus
Ve Zlínském deníku jsem náhodou narazila na článek, v němž se kterýsi kurátor rozhořčuje nad skutečností, že mladá rodina změnila fasádu Baťova domku. Dům olepila polystyrenem a natřela tmavě šedou. Zarazil mě výrok: Kdyby ale dům nestál v městské památkové zóně, fasáda domu by působila nanejvýš elegantně a zajímavě.

Každá krychle naplácaná hutnou, jakoby neprodyšnou, tmavě šedou barvou je oslavována jako nanejvýš elegantní a zajímavá. V čem ta elegance a zajímavost spočívá? Snad ne v barvě samotné? Uznávám, pistáciová nebo reflexní oranžová není na pohled příliš příjemná, ale takové jemné nenápadné odstíny béžové, zelenkavé, pískové atd. jsou přece visuálně mnohem přívětivější než úřednická šeď. Strohost jako opak pestrobarevných domků a podnikatelského baroka je architekty neustále adorována, aniž by tito byli schopni pochopit, že to jsou jen dva extrémy, jeden horší než druhý.

Jelikož je Baťova kolonie domků památkově chráněná, tato úprava velice vadí. Mně by vadila, i kdyby dům stál v zapadlé vísce, třebas u lesa, protože změna je objektivně k horšímu a okolí tím ztrácí na půvabu.
Další vtip je v tom, že rodina může dostat pokutu za to, že polystyrenem zabalený domek neolepila "cihlovými pásky". Věřte nebo ne, pásky vypadají i z dálky fingovaně, trapně. Cihla není barevný nástřik a opačně.

Chápu, že památková péče je vystavena těžkým dilematům. Celý přístup je nějak pošinutý šejdrem - na jedné straně úzkostlivá ochrana několika jednotlivých staveb nebo zón a téměř naprostá volnost všude jinde. Bez povšimnutí zanikají mnohá malebná venkovská zákoutí a přibývají okázalé až vulgární novostavby. Problém je stanovit, co povolit, co zakázat, jak vše nastavit, aby úředníci nemohli šikanovat občany atd. Na druhé straně každá stavba je součástí vnějšího prostředí, ovlivňuje vzhledem své okolí (pozorovatele) a je svým způsobem i veřejnou věcí.

***

Příklad necitlivé výstavby: Na tomto místě stával původně přízemní domek, štítem obrácený k cestě. Dvě malá okénka s květinami na parapetu. Místo, kde novější hrůzostavba má garáž, zabíral maličký dvorek obehnaný laťovkou, kterou zcela porůstal břečťan. Stavební úřad povolil nepřípadnou pultovou střechu, která převyšuje všechny okolní stavby a garáž, která je postavena až na úplný okraj potočního břehu - kdyby náhodou všech náhod přišla vyšší voda, tak ji téměř jistě podemele.


Místo bylo dříve velmi malebné, zde je kresba původního domku (bez boční zahrádky). Vlezla se před něj veliká hrušeň.


Kremžská běloba

9. února 2018 v 23:11 Výtvarné umění
S nadšením jsem se pustila do četby návodů na klasickou malbu po vzoru starých mistrů. Hned zkraje knihy jsem našla rady typu připravte si destičku ze zimostrázového či růžového dřeva... Nemusím mít všechno, že. Ale pak se dostanete např. k radám, z čeho připravit rychleji schnoucí podklad - to se hodí.
Jenže... to by do všeho nesměli strkat rypák soudruzi z Bruselu, kteří prodej olověné běloby zakázali. Našla jsem ji na síti tác za 10 dkg a to ještě možná bude jen pro restaurátory s povolením. EU se jako vzorná matka stará o to, abychom neutrpěli při malbě obrazů nějakou úhonu (a aby to trochu vykompenzovala, povolí kupř. další užívání glyfosátu; roundup si může koupit v obchodě každý ňouma po kilech a lít jej, kam se mu zlíbí).
Kdyby soudruzi postupovali důsledně, museli by obchodníci s výtvarným tovarem vyhodit z krámu půlku věcí: dlouhodobým užíváním akrylových barev si můžete uhnat nádor na mozku, umělé pryskyřice jsou ještě větší sajrajt, terpentýn může způsobovatr alergie. Atd.
Bohdá, že se budou namísto toho věnovat jiným věcem, třeba jak zamezit šíření ruské propagandy na síti.:)

Vždycky si v takových situacích vzpomenu na Vaštaka Orsarvů, který z plezíru zakázal polárku na špejli. Prostě jen tak. Přitom havrani tuze rádi polárku... Když se čas naplnil, schytal to Vaštak kamenem do hlavy.